Můj nejstarší zážitek s elektrickým proudem pochází z doby, na kterou si téměř nepamatuji. Možná se jedná o vůbec mou nejstarší vzpomínku: sestřina dětská postýlka a nedaleká zásuvka. Jakožto dítko jsem byla obeznámena s faktem, že díry v zásuvkách jsou nebezpečné, a tudíž jsem se jala lákavé nebezpeční otestovat prostřednictvím mé sestřičky, protože prstíčky kojence se do dírek přesně vešly. Tuhle myšlenku si pamatuji, ale následnou reakci mé maminky již ne (zřejmě šlo o velice traumatický zážitek, který můj mozek raději potlačil:o)
K osobnímu setkání se silou elektrického proudu došlo o dva roky později, v bytě paneláku. Jádro z umakartu, plechová vana... A na pračce stolní lampička. U poučování ohledně symbiózy voda + elektřina jsem asi chyběla, protože jsem na lampičku sáhla. Rána, kterou jsem obdržela, byla dostatečným poučením, a díky krátkému kabelu jsem o vlásek unikla smrti, neb jsem po zásahu proudem lampičku shodila do vany (naštěstí se volným pádem sama vytrhla ze zásuvky, jinak byste o tento zápisek byli s největší pravděpodobností ochuzeni).
Od té doby jsem se elektriky bála jako čert kříže.
Pokračování zítra: bude to lepší a lepší:o)
draace
E-E, o nejstarší vzpomínku nešlo.
Pamatuji si na dva momenty z věku dvou let; zásuvka a prstíčky mé ségry byly mnohem později.