"Sedni, zůstaň!" udělím povel, dokonce dostatečně velitelským tónem.
"Polib si," řekne pes a naprosto nekompromisně udělá dva až deset krůčků mimo "místo".
Vracím psa na "místo" a znovu zdůrazňuji, že "sedni a zůstaň" zůstává v platnosti.
"Ale prosím tě...," řekne pes a z "místa" bez mrknutí oka odchází.
Do třetice všeho dobrého (a zároveň naposledy, protože děti na koních už tiše bublají smíchy): "SEDNI a ZŮSTAŇ!"
"Klídek, já slyším dobře!" pohne pes oháňkou a zvesela opouští "místo".
"ZŮSTAŇ!" krátím obtížnost povelu na polovinu, ale pes toho má již plné zuby, protože mě rychlostí blesku oběhne, štípne do zadnice a poté se nekompromisně postaví k míčku: "HÁZEJ!"
Jaký pán, takový pes.
Jdu házet.
Obecný:-)
Házej klacíček!
Marný, ale snaha byla!
...
Nepřekonatelná:-)
Ona prostě ví, jak mě potěšit.
aneb "Běhá vám tady lampička"
Zde měl být článek pojednávající o mém dni stráveném v pozici "záskok".
už od pohledu:-)