Ale vždycky všem říkám, že PROKRVUJI...
A žere moje kalhotky?
:D
Ve snu civím z okna a vidím traktor, středně velký, tak akorát pro mě...
Ale aspoň že odpoledne je na tu pakárnu o pár minut déle vidět…
Tobě není pomoci. A ani rady! :-D
Až jim to nadšení v minus patnácti závidím.
:D
S naší francouzskou superstar.
:D
Přece si to nevezmu na svědomí.
Uznávám. Nerada! :-)
Verča prostě ty Váňov termíny umí.
Aneb dávno zapomenuté vzpomínky...
Do roka a do dne. Tedy vlastně už dvou! :-)
Otázka za milion.
:D
Druhý díl nového Vinnetoua je totální průser všech průserů.
V podstatě naprosto normální pátek, pro nás.
Naštěstí.
Ale nějak se to míjí účinkem. :D
Ladovská zima opět na scéně.
Český národ evidentně nemá nic pořádného na práci, když zrovna neběží MS v hokeji.
Každá na svou židli.
Byl to bílý koník!
Ten kůň je fakt kašpárek, ženo moje.
Jak je teď sníh a mrzne, tak jsem jim otevřela pastvinu i vepředu, můžou teď chodit všude.
A on samozřejmě musel řešit sud, ve kterém mám náhradní věci, a samozřejmě hned první den vychytal, jak to otevřít...
A všechno vybagroval.
Je zima.
Roční období, kterému nemohu přijít na jméno ve slušnější formě, a to právě proto, že je mi zima. A co je na zimě nejstrašnější?
Převlékání. A já naprosto bytostně nenávidím, když se musím neustále převlékat: to máte oblečení do zaměstnání, ke koním, do společnosti, na doma, do postele. Pětinásobná převlékačka. A jelikož zimní oděv ke koním znamená systematické vrstvení, máte minimálně čtvrt hodiny o zábavu postaráno.
Hele, ty s tím bílým fujtajblem: jako vtip dobrý, hahaha, pobavili jsme se.
Ale víš jak, opakovaný vtip není vtipný, takže si všechen ten bílý napadaný sajrajt seber a táhni s ním do pryč. Třeba na hory, nebo tak něco.
„Snížek bílý, pole sílí.“
Pravil můj muž poté, co jsme si zděšeně prohlédli ulici.
Tedy ne, že by to z okna vypadalo přívětivěji, ale střet s realitou tváří v tvář je vždy bolestivější, co si budeme namlouvat.
Protože ho napadlo fakt hodně.
Praktická ukázka “Ne, kocour půjde spát pěkně do krabice, protože i já se v noci potřebuji vyspat!”
Ožehavé téma každého Nového roku. Protože zvířata za lidskou debilitu opravdu nemohou...
Jen s malým rozdílem: letos byl ne úplně koňský. S ohledem na počasí, které více než ryzí zážitek slibovalo zlomenou nohu, si holčičky tradici odbyly sice na koňské překážce, ale na vlastní pohon. A samozřejmě vysmáté, protože čím více s nimi tříská puberta, tím slyšitelnějšími jsou.