Tak jsem po mnoha a mnoha a mnoha letech byla v cizím divadle.
Převzato z novinky.cz
A o tom to je!:-)
Letní jaro je totiž nejvíc.
Část čtvrtá - rodinná fotodokumentace.
Upřímně jsem váhala, jestli sem zkopírovat pondělní dialog. Ale když právě tohle je "život"...:-)
Řidičák jsem udělala 23.4. 1996. Mohla jsem to v pondělí mít jako výročí:-)
Část třetí - kolínský bramborový salát zvaný "zabiják".
Část druhá - autobusy.
Po lehké několikaleté pauze OPĚT. A znovu skvěle!
Část první - závody ve všestrannosti.
Závody, o kterých už se půl roku mluví, prostě MUSÍ být plné dramat.
A drží to samovolně a nejde to uhladit (tedy žádný fejk).
Tímto bych se ráda omluvila všem, kteří se mnou tento naprosto STUPIDNÍ nápad absolvovali.
Drezurní úloha se totiž MUSÍ začít trénovat čtyři dny před závody.
Ono to asi jinak nejde:-)
Navázat na excelentní noc "horory 80. let" se ne úplně (jakože vůbec) povedlo.
Ale já se nevzdám! :D
V neděli dělají jen cvoci.
V životě mi nebylo před závody tak strašně špatně, jako dnes.
Po hlavě a bezhlavě do nové sezóny!
Denní postřeh.
Nevím, jestli se to stává i Móně, ale já se čím dál víc dostávám do situace, kdy je mi pokládána úzkostlivá otázka „A co budete dělat, bez Moniky??“ Jako kdyby šlo o život, ne o hobby sport.
aneb druhý pokus o téma "horory 80. let"
Trapné Velikonoce jsou fuč!
Projekce dvou československých filmů z dostihového prostředí byla po všech stránkách hustá.
Sázky a další druhy soutěžení o „něco“ jsou v posledních týdnech neodmyslitelnou součástí mého bytí.
Ano, blíží se. Brrr.
A bez ztrát na životech či strojích!
Tenhle výtečný kousek vyzní fakt jen v LIVE verzi.
Ona prostě ví, jak mě potěšit.
A žlutá je IN.
A říkejte mi Lucy :D