Skoro pracovní úraz. Jakožto osoba pověřená řízením skladu a kontrolou materiálu nutného k výrobě jsem nejvíce času trávila v hale, přepočítávám zásob spon. A jelikož mě nebaví pracovat za plného ticha, hodlala jsem si činnost zpříjemnit rádiem. Věděla jsem, kde zásuvka je, a byla jsem to paradoxně já, kdo ji zahradil obrovskými sponami. A tak jsem šmátrala, poslepu, snažíce se zapíchnout koncovku rádia do zásuvky, ale nedařilo se.
Pokus nalézt přívod elektriky pomocí ruky již vyšel, akorát že jsem neměla tušení, že pánové z pro mě nepochopitelných důvodů kryt zásuvky odmontovali. Prostě tam nebyl, proto nešlo koncovku kabelu zapíchnout. Sáhla jsem si naplno a dostala jsem takovou ránu, že mě to odhodilo. Zpětně nechápu, že mě nezabila plechová podlaha pode mnou... Gumové boty jsem určitě neměla.
Ruka a levá polovina těla mě bolela týden. Stály mi vlasy a dodneška mi jakékoliv zabrnění vadí. Ale ani tahle akce mě neponaučila elektriku respektovat natolik, abych dodržovala „dvakrát měř, jednou řež“, takže domácí výměna koncovky na prodlužovačce mohla skončit jak jinak než smrtí (pokolikáté již?). Další klika vztahující se k elektřině: zazvonil mobil, a když jsem po něm sáhla, vypadnul mi kýžený kabel z ruky. Ozvalo se PRÁSK a v celém bytě vyletěly jističe, když se dráty prodlužovačky dotkly země. Ano, správný odhad: kabel byl zapojený v zásuvce, a já „samici“ odšroubovala bez počáteční kontroly, kde šňůra končí. Prostě a jednoduše... Blbá, blbá, blbá.
draace
Elektrikářka.
Asi jsem se minula povoláním.