Letošní rok je bohatý nejen na dejavu, ale i na „poprvé“. Poprvé se mi málem udusil kůň, poprvé se mi zdejchnul pes. Tedy poprvé tak důkladně, že jsem i ve snech chodila k oknu se dívat, jestli černá chlupatá čmouha neběhá na ulici a nepředvádí zkratkovité harakiri mezi auty. Nechápu, jak někdo může klidně spát, když nepřijde se svým psem domů...
Co se událo? Zapomněla jsem dítěti říct, že kdyby náhodou čudla nabrala kalup do lesa, že je třeba ihned jednat, aby její mozeček velikosti lískového oříšku pozřel i fakt, že my za ní opravdu nepoběžíme. Dolila jsem herkám vodu a zbytek skupiny provádějící kontrolu ohradu se mezitím potkal, aby zjistil, že jeden ze psů chybí, a hádejte, čí to byl. Já totiž netoužila po ničem jiném, než v neděli v podvečer chodit po lese v polobotkách, v tenké mikině a pískat a volat cosi, co tou dobou mohlo být již deset kilometrů daleko. On je ten les docela velkej, když nesedíte na koni...
Monika mezitím obvolávala známé v přilehlých vesnicích a já jsem zašla ztrátu nahlásit i rodičům: co kdyby se fena náhodou ocitla před jejich dveřmi? Na otázku, kde asi tak je, jsem odvětila, že někde mezi námi a Německem, a Móni věta vyřčená v metrových kopřivách při pročesávání lesa „Já jí dám Promotor, hajzlovi! Kýbl Sedalinu dostane, místo energetických granulí“ mě donutil jí připomenout, že to byla právě ona, kdo mě obohatil názorem „Proč ji nebereš s sebou, krmit koně?“
Asi proto, že mám dostatečně vyvinuté reflexy. Když mé debilní feně nehrozí zardoušení smečkou ohařů, tak provede alespoň přesun v čase a prostoru, a zásadně v době, kdy je hledání na koni rizikové. A jak vše dopadlo? Dobře. Hanka, seznámená s pátračkou telefonicky, čubu náhodou zahlédla, když ráno jela autem, a svízelí, bodláčím a jinými semeny obalenou mi ji přivezla až domů. Vítačka tradiční: výskok do ksichtu spojený s rozražením mého pysku a nezájem, protože půldenní absťák po tenisových míčcích byl prostě silnější. Já to říkám pořád, že ona jízdárenský pes, nikoliv lesní:o)
draace
DĚKUJI všem za pomoc při hledání!
Lakynka mě samozřejmě jinak poslouchá na slovo, akorát jsem dodnes nepřišla na to, na které...:o)
