Zprávu o smrti Patricka Swayze jsme dostali naservírovanou nastejno s Loešem. Těsně před šestou ráno jsem řešila, jestli ještě poležet, ale v momentě, kdy Lucie počala číst zprávy a první větou bylo „zemřel americký herec Patrick Swayze“, bylo po lenošení. Zareagovali jsme s Loešem naprosto zrcadlově, po šokované otázce „Cože?“ nastalo vzpomínání, a to mi přišlo vtipné, protože by mě nenapadlo, že i chlapi byli tolik ovlivněni Hříšným tancem.
Dirty Dancing u nás proběhl i v kinech, a to se zasmějete: 3 roky pro premiéře. Vlastně mohu konstatovat, že Dirty Dancing byl jeden z mála amerických filmů, který si prošťouchnul cestu i do socialistického Československa. Bez větších problémů se daly sehnat i hadry s motivem filmu, což bývala věc nevídaná, aby film měl vlastní logo. De facto jsme ty minišaty a mikiny nosili, aniž bychom vůbec tušili, co „Dirty Dancing“ znamená nebo že jde o filmový trhák (nemluvě o faktu, že šlo vesměs o zboží ze sekáčů, odložené západními zeměmi).
Po listopadovém pádu železné opony nastal obrovský boom, co se týče filmů. Sehnat originálky videokazety na našem trhu bylo pár let nemožné, ale rozkvetl trh s kazetami dabovanými simultánním překladem. Šikulové v Německu a Rakousku nahrávali filmy a s rychlodabingem kopírovali a prodávali. Jak vypadá rychlodabing? Pánský hlas do děje filmu překládá, o čem se mluví, zpravidla s notně mdlým projevem a spoustou chyb, občas dialogy nestíhá, občas vůbec neví... Ale na pochopení pointy stačilo. A takhle jsem viděla poprvé i Dirty Dancing: nadabovaný v němčině a s českým rychlodabingem. Vzpomínám si, že překladatel nevychytal scénu, kdy Johny hovoří s otcem Baby, nedávalo to smysl, a protože jsem byla dítko, nepobrala jsem tam mnohem víc věcí. Ale líbila se mi hudba, moc. Bez hudby by tento nízko-rozpočtový film zmizel v propadlišti dějin, a když jsem jej v r. 1990 konečně viděla v kině, s titulky a na platně – paráda.
Nikdy jsem nebyla fanynkou Patricka Swayzeho, protože on je (byl) přesně ten typ chlapa, který se mi NELÍBÍ vůbec v ničem (spíš naopak). Kámošky z něho samozřejmě tekly, což mně přišlo absolutně nepochopitelné, protože já bych si o něho neopřela ani své zahnojené holinky, ale ten film byl a stále je úžasný a patří k mé počínající pubertě, stejně jako jeho hlavní protagonisté.
A sem už nic psát nebudu. Není třeba.
draace
Ten čas asi fakt letí.
A „Do you love me?“ nejvíc, nejvíc, nejvíc.