Jsem jedinec, který si potrpí na svůj ranní klid. V praxi to znamená, že mi během snídaně vadí jakýkoliv druh vyrušování, tedy vrzání dvířek kuchyňské linky, třískání nádobí, zvýšený počet osob v místnosti... Snídat musím, abych zdárně překonala ranní výstup do krpálu s kýblem ovsa a s barelem vody pro herku, ale na snídani potřebuju mít pohodu, ticho a ruskou stupidní telenovelu, která mne donutí se brzy zvednout od stolu. Raději si vstanu o půl hodiny dřív, jen abych se vyhnula případnému chaosu či počtu osob vyššímu než je číslice jedna.
Dnes ráno jsem za dveřmi zklamaně slyšela téci vodu. Kdo sakra vstával, ve tři čtvrtě na pět? Jen kdyby zvuk té vody nebyl tak silný....
Inu, stříkala voda, stříkala. Proudem. Takový roztomilý ranní gejzír linoucí se ze skříně pod umyvadlem. Rozsvítit jsem se odvážila, ale předtím jsem raději vypnula jistič, když jsem zjistila, co všechno ve vodě vesele plave, spojeno kabelem v zásuvkách... Podařilo se mi najít kohout přivádějící vodu do myčky a proud zastavit, aniž bych byla zlita na kost, ale když jsem pak viděla, v jakém stavu je sklep pod kuchyní.... Brrr. Myši měly ve své bedýnce dobrých 10 čísel vody a ze svých vorů smutně vzhlížely vzhůru, zmáčené na kůži a s ledovými čumáky. Život jim zachránily dva dřevěné hranolky, které běžně slouží k okousávání; nalodily se a s kapitánem na molu archy Noemovy odevzdaně čekaly, co bude dál.
A tak jsem místo ranní hygieny evakuovala promrzlé hlodavce a poslouchala, jak se zbytek obyvatelů domu hádá. Jakoby to byla něčí vina... Všichni přece musíme do práce a i tomu koberci na dně jezera je fuk, jestli bude podvodním o několik hodin více. Copak se boří svět? Notebook si naštěstí na Titanic nezahrál a vyjma života jedné zlaté myšky, která potopu nezvládla, k žádné hmotné újmě nedošlo.
Z práce jsem si domů odskočila, až když bylo jisté, že tam nikdo není. Několikrát se mi podařilo kýbl s vysátou vodou kopancem povalit, občas jsem šlápla do psa, který přes vysavač nebyl slyšet a při přetahování se s kobercem jsem skončila setrvačností na okně v kytkách. Ale jinak pohoda... Nezbývá než doufat, že obdobným způsobem budu „jednou“ přijímat živelné pohromy i u sebe doma, hahaha:o)
Daja Swito
zvířecí záchranář a flegmatická uklizečka v jednom