Sice jsem si zakázala se těšit, ale zvědavá jsem náramně. Jestli se tenhle nápad povede přinejmenším stejně tak dobře jako fotka (výborná, výborná, výborná!), bude před blížící se Velkou Pardubickou solidní příděl jistě se vším všudy vypečených zážitků.
Akorát si nesmím zapomenout vyměnit otěže za dostihové (pogumované tolik neřežou do dlaní, když se s vámi chudáček koníček pere), a pořádně se pomodlit, protože jestli slavnostní nástup proběhne na tamější jízdárně (tedy před ohrádkou se pštrosy), mají se pořadatelé na co těšit. Můj kůň má k nástupům osobitý přístup; stačí zmínit loňské zamykání hipodromu starostou města Most, kdy starostův projev přerušoval nejen můj poskakující kůň, ale i mé zoufalé šeptem-volání „Jarčooo... Jarčooo, prosím-Tě-pojď-sem-honem!“ (tedy stav absolutní jezdcovy krize).
Každopádně jestli se na mého oře během nástupu opravdu přijde podívat pštros... Ten s tou modrou hlavou... Bude takříkajíc vymalováno:o)
draace
Šel pštros se pštrosicí a pštrosáčaty na procházku.
A všichni žerou Finy!
