Ano, nepíšu.
Nestíhám.
Takže mám stres: nejím, nespím, nesním (a když už sním, tak se mi zdá, jak střihám kolečka a slepuji stužky).
Každoroční přípravy na naši Hubertovu jízdu by teoreticky měly probíhat s časovou rezervou a prstem v nose, protože letos toho času opravdu mám víc než v letech minulých, ale všechno je jinak:
- sněží
- fučí
- cross-country trať mi systematicky rozrývají divoká prasata
- sousedi se samozřejmě na splnění červnového slibu „kmeny odstraníme“ vykašlali
- sousedovic kozy se na našich loukách vesele pasou dál (týden starý slib „já je zavřu“)
- jízdárna je zaplavená, a tudíž ne moc sjízdná
- opraváři mostu nám ukradli největší lavičku
- nálepku do hodin zašantročila pošta
- louka na dostih je po výkyvech počasí životu nebezpečná.
Přijede vůbec někdo, v tomhle počasí?
I kdyby ne: nevadí. Bude nás tam ani ne deset, zasmějeme se vyhozeným třem tisícům a dvou měsícům tvrdé manuální práce, a večer se spráskáme třemi litry koupeného rumu.
Hubertovým jízdám ZDAR! :o)
draace
Děkuji všem pomocníkům!
Především Hance Švecové, bez které bych si letos neškrtla: Hani, máš to u nás!