Tak jsem opět hledala klíče, tentokrát však své. Na rozdíl od soboty, kdy mi v paměti chyběl zásadní bod (klíče jsem od Moniky převzala a šoupla jsem je kam? Nevím...), jsem si byla jistá, že když jsem před stájí opouštěla auto, držela jsem je v ruce. Nesli jsme do stáje prázdné kanystry na vodu a kýble... a pak mlha přede mnou, mlha za mnou.
Během hledání klíčů mi stihnul jednou zmizet i pes: prostě tam byl, byl, byl... a najednou nebyl. Naštěstí jsem absenci čudly odhalila brzy, takže nebyla na míle daleko, a poté jsme se vrátili do stáje, pročesat místa, kde jsem se předtím pohybovala. Představa, jak lezu přes dvoumetrový plot hrozná, házení psa na druhou stranu ještě horší. A klíče nikde: ani v batohu, v kýblech, mezi pytli... I připravené porce pro koně jsem prohrabala, protože náhoda je blbec a zkoušku z kreténismu v posledních dnech skládám často. Prošmátrala jsem igelitky od soboty čekající na přebrání a zvedla jsem i kýbl s hřebíky. Jejda, klíče... Akorát že ty Moničiny, hledané rovněž od soboty, takže nadšení nulové, protože co si budeme namlouvat, v dané chvíli jsem prostě potřebovala klíče MOJE.
Přitom stačilo tak málo: podívat se do náprsní kapsy vesty, kam klíče obvykle ukládám a kde samozřejmě byly. Takže mám klíče. A dvoje!:o)
draace
Rychlý návod, kterak vyrobit voňavé teplo:
1) zatopte, protože je svinská zima
2) nemýlíte se, opravdu to zvláštně voní
3) tu vonnou svíčku půjde seškrábat, až když kamna vychladnou.