Ačkoliv na vině jsou spíše filmy, a to takové ty, co se prodávají na stáncích. Půjčila jsem si jich pakl, a viděla jsem jich... Kousek jednoho? A kromě faktu, že to nebyl úplně tak film, neb se jednalo o výběr nejlepších scén Kaisera s Lábusem, jsem zabrala při svého času profláklém dramatu „Těžký týden referenta Kubreta“, což se mi stalo osudným hned nadvakrát. Nejenže jsem u toho vytuhla, ale po skončení se DVD vrátilo do menu, které na mě tudíž celou noc nonstop vyřvávalo „COŽE? NEPŘIŠLY GUMIČKY??“
Nejvtipnější bylo, že o den později se situace opakovala, takže další gumičkový výplach, a pokud náhodou na výraz „COŽE?“ automaticky zareaguji větou „Nepřišly gumičky?“ a budu mít tik v oku, třes v ruce a chvění hlasu, nemějte mi to za zlé.
A abych svou polemiku nad usínáním u televize tématicky uzavřela, nemohu nezmínit film Tmavomodrý svět, který jest opakován každoročně, většinou u příležitosti nějakého významného svátku. Pokaždé jsem odhodlaná se na něj podívat, protože doposud jsem jej celý shlédla pouze jednou; a pokaždé u něho usnu, rok co rok. A nejinak tomu bylo letos, tradičně.
Mno a This is it... Na reference si budete muset počkat. Jak prohlásil Šestka:“Jedeme na turné?“ A turné se zhodnocuje až ve finále.
draace
Myslím, že mi právě docvakla souvislost mezi „The way you make me feel“ a „Streetwalker“.
Ale k potvrzení mé domněnky potřebuji ochotného angličtináře, který by mi Streetwalkera přeložil:o)