Mop mi byl přidělen v brzkých ranních hodinách (přestože mi barevnostně neladil ke Kenvelo džínám a adidas mikině... ) spolu s dohledem Policie ČR. Kromě doplňkového křížového výslechu ze strany dozoru jsem dospěla i k dalšímu zásadnímu poznatku, co se týče úklidů nebytových prostor, a tím je samotné použití mopu. Můj ex šéf, kterému jsem léta sloužila jakožto děvečka pro všechno (opakuji: děvečka, nikoliv slovo s tím podobné), což zahrnovalo funkce od sekretářky, vedoucí skladu, kotelníka, obsluhy hydraulického lisu BOVA až po drobné provozní práce typu zedník, kopáč, skládač a hlídač, a všeho schopný podavač, přidavač a udavač (prý...:o), byl šetřílek. Když nám po roce a půl, kdy jsem na malou chodila do lesa, a na opačnou naproti do kanceláře, postavil konečně nefalšované toalety, použil v nich zbylou dlažbu z čerstvě kolaudovaného sokolovského bazénu. Protiskluzová dlaždice na toaletách může člověku vnuknout myšlenku, jak přísně je zde propagována bezpečnost zaměstnanců: ale zeptejte se na totéž mopu. Snaha vyšťourat špínu z tohoto druhu dlažby vedla první dny ke dvěma skutečnostem: a) mopy postupně plešatěly a hadry děravěly, protože vlákna měla tendenci setrvat v ně protiskluzového povrchu navždy, což bylo s ohledem na účel činnosti jaksi kontraproduktivní. A za b) prý se s tím šíleně seru...
Ano, vyrukovala jsem na dlažbu s drátěným kartáčem, ale pokus skončil nezdarem. Dlažba dala najevo nesouhlas a já si léčila zrasené ručičky, protože bývalý šéf tvrdě propagoval tzv. úklid „rychle a zběsile“, což v praxi znamenalo vychytat nejhůře zaneřáděná místa, aniž by došlo k posunu čehokoliv, co bylo „jeho věci“, vše v minimálním časovém úseku. Zuřivou bitvu s peroucí se dlažbou, která bezprizorně likvidovala i montérky na choulostivých místech (pokud byl uklízeč nucen pokleknout anebo posednout), jsem si po několika týdnech osvojila, a tento pracovní grif mi zůstal zakódován navždy. Po dvou hodinách takového úklidu jsem měla svaly vypracovanější než při používání vidlí: podobným stylem zametám, luxuji.... takže silou a vervou vydřené koleje do koberce a zlomená hlavice vysavače nejsou důsledek nahromaděné zuřivosti, nýbrž prachobyčejnou silou zvyku. Včera jsem byla teoreticky i názorně poučena, že mopem se de facto „stírá“, že pokoušet se krouživým pohybem zarazit hlavičku mopu do nitra dlaždice je nejen fyzicky náročné, ale především bezúčelné...
Nicméně úsměv na rtu mi pochválen byl, a to nejednou. No aspoň něco, že ano..:o)))
Daja Swito
práce všeho druhu, ex-holka pro všechno...