Jsem člověk, který odpočívá velice rád; jsem člověk, který odpočívat potřebuje; ale jsem člověk, který to tak nějak neumí zrealizovat tak, aby obě strany mého já byly spokojené...:o(
Je těsně po víkendu, a já mohu s čistou duší prohlásit, že jsem absolvovala celý jeden (!!!) den, tedy 24 hodin vkuse... tedy den absolutního nicnedělání, pakliže ovšem onu dobu strávenou ve společnosti kbelíku, mopu a akutně zvědavého člena sboru Policie ČR (tzv. benga) započítám do dneška, tudíž do pozdních nočních hodin již nového dne. A rovněž se domnívám, že od tradičních způsobů výslechu se brzy opustí, a dolování informací z vypovídající osoby se bude provádět zásadně při šúrování podlah, nikoliv pohledem face to face do oka zuřivé stolní lampičky. A pak že práce uklizečky není duševně namáhavá...:o)
V neděli jsem tedy skutečně nic nedělala a dokonce jsem naspala 11 hodin vkuse, což je historický rekord, jež by se měl zanést do Kroniky a nechat potvrdit notářem, kvůli důvěryhodnosti. Pravdou je, že dva dny za sebou v obdobně laděné náplni dne by už by mne zřejmě notně rozhodily, co se týče nálady a psychického rozpoložení, a to nemluvě o faktu, kterým je ona část osobnosti ozývající se zpětně v nejnegativnějším podání (Ubikova vystihující formulace přesně pro tento případ zní „prom*danej den“).
Kolikrát si člověk vstávající v půl páté ráno řekne „tak a budu řádně a pravidelně odpočívat...“? Inu, mockrát.
Jak vypadá reál? První polovina pracovního týdne jakž takž jde, ale poté se začne víc a víc ukrajovat ze spánku s výmluvou, že víkend je přece za dveřmi a že to se „pak“ dospí. Realita je však taková, že dvouhodinové vyrovnání deficitu spánku přeroste v několikanásobek, protože jít spát včas ve čtvrtek už je před pátkem ehm „krapet zbytečné“, a v pátek je to přece hřích, pro nočního tvora... Vždyť v noci se nejlépe tvoří, noc má své zvláštní kouzlo bez paniky a hektiky a přidruženého chaosu běžného lidského života: jakýsi specifický druh klidu.
Do soboty poté logicky vkráčí osoba sice s velkými plány, co všechno se v nepracovním dni stihne a co všechno se udělá, ale se zcela kontraproduktivními výsledky. Sviňa únava se přihlásí, přepere tělo i pracovní nadšení a jedinec, místo aby se pochválil za řádný odpočinek, je na sebe naopak rozezlen, protože toho v době „lelkování“ mohl tolik a tolik udělat... Takového promrhaného času!!! Hrůzaaa!!!!!
A aby toho nebylo málo, tak se sobotní neplánovaný „odpočinek“ negativně promítne do sobotní noci, kdy se vyspalému tělu vrátí chuť po spánku se značným zpožděním, tedy až v neděli přes den. Stejný scénář tudíž proběhne i během nedělní noci, kdy insomniak hodiny a hodiny prosí úpěnlivě o spánek, a do pracovního pondělka paradoxně vkráčí „mumie“, tedy osoba nevyspalá, nevrlá a především rozladěna průběhem dvou volných dnů, kdy se mohlo stihnout tolik věcí...
Z těchto na sebe navazujících akcí a reakcí vyplývají dvě fakta: zaprvé - nevozte si s sebou práci pro utěšení ega, že neplýtváte vzácným časem, protože na ni beztak nesáhnete. Zadruhé – nic neplánujte, ať pak na sebe nejste zbytečně naštvaní. Podstatně efektivnější je si říct „budu se dneska válet“ a pokud se podaří v době aktivního odpočinku cokoliv vyplodit, můžete se řádně pochválit. A klidně i dvakrát!:o)))
Daja Swito
se seznamem „co se MUSÍ udělat“ za zády...:o)