Stále existují rána, která by se vůbec udát neměla. Asi začnu spát se sekerou... (Podobnost s jistou literární postavou čistě náhodná:o)
Za všechno může klika. Když jsem v pozdních nočních (ranních) hodinách prováděla přesun do ložnice (ta trapně studená místnost, kam chodím spát) a zavírala jsem, tak ta klika se zachovala nějak divně (jakože „lup“). A chleba se lámal zhruba ve čtyři ráno, kdy jsem plánovala dodívat se na film, abych to měla z krku, protože v sedm jsem již hodlala hákovat. Byla bych to bývala stihla, kdybych se ovšem z místnosti dostala: leč klika se mi protočila v dlani a mně tak nějak došlo, že jsem uvězněná. V daný moment jsem nebyla s to nějak intenzivněji řešit, co teď, a protože venku mrzlo a těch asi 16 stupňů u dveří mne fakt nenaplňovalo, jala jsem se zalézt zpátky do postele s tím, že za 2 hodiny by měli vstávat rodičové a že jim když tak zkusím zavolat o pomoc.
Je neuvěřitelné, co všechno se člověku během jedné a půl hodiny může zdát. Těch variací a kombinací a neskutečných modelů, jak oblafnout dveře! Když jsem procitla, nebyla jsem si jistá, jestli jsme se těmi dveřmi probourali nebo ne... Jestli jsem fakt umlátila panty nebo se mi dveře povedlo z pantů vysadit. Rozsvítila jsem... Dveře s povadlou klikou na svém místě a já odhodlaná se dostat skrz ně za každou cenu, protože příroda volala a přírodě se v tomto směru neodporuje. Motivována vlastními sny jsem se jala testovat jednotlivé metody: vysadit z pantů dveře nešly, urazit panty jsem si nechala až jako poslední variantu (vlastně ne: poslední pokus by byl se sekerou proštípat skrz ně) a že zkusím odšroubovat kliku. Mívám pod postelí šroubovák již hafo let, tudíž je logické, že jsem jej včera přesunula do batohu, za účelem odmontování držáku na sůl, a že batoh je tudíž vedle... Grrr.
Zachránil mě koňův bordel. Pro nářadí, kterým stavím přírodní skoky a provádím opravy ve stáji a na pastvinách, jsem totiž nikde nenašla místo, takže je stále v přepravce za postelí. Ruční pila, kladivo, několikery kleště... a obří kuchyňský nůž, kterým se mi povedlo odšroubovat kryt kliky a dostat se k té hřídeli, která otvírá – zavírá. Kleštěmi pohodička... a hurá, otevřeno.
Kliku tam vracet nehodlám, ale kladu si otázku, jestli bych na konec fakt vyzkoušela panty urazit silou. Krize je krize. Navíc s bouráním mám pár zkušeností:o)
A kdybych se náhodou přestala ozývat, tak vězím v ložnici. Muhehe.
draace
Ten pocit, že tam můžete bezmocně trčet třeba celý den... Hustý.
Loeš s Patrikem hulí.
Asi se přidám:o)