Bez názvu 1 Neflákám se!
A protože obsazenstvo E2 si vzalo dovolenou, beru si ji také. Muhehe.
Zažívám totiž zcela nový druh KOPR (kurevský odpor k práci). Specifickým znakem je, že se mi nechce dělat nic jiného než psát román. Pokud nejsem ve škole, kde od daní a ekonomiky myšlenkami utíkám k románu, nadržená na onu chvíli, kdy kosmickou rychlostí vypálím z autobusu a v amoku pádím domů, s touhou co nejrychleji zapnout na PC, řeším dilema, jestli radši dřív blogy a pak román, nebo se nejdříve vybít nad románem, a až nebude mozek chrlit dostatečně efektivně, doplnit blogy.
Výsledek vidíte sami. Blogy před očima chcípají, a nebýt popěvku „magická pláň“, vyhlásila bych okurkovou sezónu.
Je normální vydržet psát klidně i 17 hodin vkuse?
Ano, je. A nejhorší je, když vypnu PC a zalezu do postele s rozkazem „mozek – off“. Neuběhne ani minuta, než začnu řešit, jestli by nebylo lepší změnit kapitolu 37, aby nebylo nutné 38 půlit, protože do ní potřebuji vložit nový odstavec, ale aniž by to poškodilo 39. A co třeba nechat postavu A trošku vydusit, aby postava B měla o čem přemýšlet? A nebude až moc husté, když postava D bude víc šťourat, aby svůj prostor dostala i postava C?
Pokud zrovna nesedím u PC, zažívám intenzivní těšení se, až k němu sednu, přestože vím, že je nutné začít přečtením minimálně dvou předešlých kapitol. A přečtení minimálně dvou předešlých kapitol je hodina čistého času, aby to mělo smysl.
A o čem se mi zdává? Hádejte dvakrát. Nejednou jsem se já osobně postavě B montovala do postavy A (říká se tomu autorský nárok:o)
Myšlenka tahat s sebou notebook, když musím čtyři hodiny denně trávit dojížděním, mě užírá minimálně stokrát denně. Maminka by noťase zapůjčila, ale s hmotností jejího NB se blbě utíká na bus, o mizerné baterii nemluvě. A tak budu trpět nedočkavostí a natěšeností, a blogy budou chcípat. A nejen blogy, ale i odpovědi na maily, blížící se termín podání přiznání k darovací dani, uzavření kasy o.s., obeslání dlužníků, bla-bla-bla...
Jste rádi?
draace
Který kretén vymyslel zelené vlnovky!
Automatické opravy hrubek a překlepů červenými vlnovkami budiž.
Ale ty zelené mě fakt vytáčejí k zuřivosti!