Všem svým čtenářům se omlouvám za doposud nejnudnější aktualizaci, kterou jsem kdy v éter mých blogů vhazovala. Nejde ani tak o fakt, že opustit v zimě teplo domova je pro mě nepopsatelně megalomanský problém, protože já bych bez problémů dokázala být ve svých dvou místnostech celou zimu, aniž bych je opustila (a to si nedělám legraci). Nic moc se tudíž neděje, chudáček koníček je v nejlepší péči, a já?
Od rána do večera píšu. I za cenu, že to nikdy nespatří světlo světa v podobě knížky; prostě to dodělám, i kdyby čert na koze rajtoval. Vůbec nejhorší masakr je pobyt ve škole, protože koncentrovat se na probíranou látku, místo na „kdy budu doma a co budu psát“, je ještě monstróznější problém, než opouštění tepla domova v zimních měsících. Ještěže existují počítače, protože v dobách školní docházky jsem svá literární díla archivovala na kostičkované papíry (hodně, hodně, hodně kostičkovaných papírů:o), a pravděpodobně bych k tomuto modelu sklouzla i nyní, což by vzhledem k nutnosti dávat pozor bylo zatraceně prekérní.
Naštěstí vím, že přepisování delšího textu z kostiček do PC je zdržovací zbytečnost, protože moje ruka neumí tak rychle pokládat věty, jak je chrlí hlava, takže než já ručně dopíšu větu, mozek už by ji nejraději pětkrát opravil, a tento způsob tvoření je nejen zdlouhavý, ale i odrazující.
Nicméně ve škole jsme se dneska nachechtali (naše poslední řada rozhodně:o) Nikdy bych nevěřila, jak humorné může být ruční počítání odpisů. Ano, odpisy jsou humus, pokud je nutné je řešit kalkulačkou, a ještě větší humus je, když se s nimi pere držitel dyskalkulie, kterému činí manipulace s kalkulačkou problém. Milion sem, milion tam, desetinné čárky vesele ignorujeme, a počet míst? O nulu víc nebo míň, no. Ale vysmáto. Paní po mé pravici v době, kdy já jsem pracně řešila, kolik je 31-7 (na kalkulačce byl již načatý jiný početní úkon) někde v pátém řádků z třiceti, již měla hotovo, a paní po levici byla ještě hustější, protože k výpočtům používala mobil. A já jsem fascinovaně poslouchala neskutečný zvuk bouchání do kalkulaček celé třídy, protože rychlost, se kterou uživatelé házeli čísla do klávesnic, byla pro mě nepředstavitelná.
Jak někdo dokáže napsat desetimístné číslo na první pokus? Nechápu.
K mé neutěšitelné radosti zachybovala i lektorka. A lektorce patří největší dík, protože to ona nám „humus“ okořenila humorem, protože odpisování dostihového koně, zaoceánské lodi, vyhlídkové věže s přidělaným výtahem, letiště, skleníku, nádrže na vodu, vrtulníku a autobusu se mi zase hned tak nepoštěstí. A za zajímavé ceny!
draace
A proběhl i tunel!
Miliónový:o!