Včera můj pes prodělal křest: poprvé v životě cestoval vlakem. Prostě mi přišlo líto čudlu nevzít s sebou: moje pevné rozhodnutí se „nějak“ dostat za Finem bylo s ohledem na atypické množství sněhu silnější než bolavé koleno a vrozená lenost, a jelikož Klárka nebydlí v blízkosti vlakového nádraží, bylo nutné přebrodit pole a les. A když už se musí několik kilometrů pěšky, tak je hloupé, aby hyperaktivní bordel kolie trčela doma, se svými tenisáky.
Zádrhelů se objevilo víc: preventivně jsem se podívala na web, aby mě z výše poplatku za psa netrefil šlak, a dobře jsem učinila, neb na náhubek bych si samovolně nevzpomněla, a nechtějte vědět, kolik je pokuta za jeho absenci. Tak jsem se jala zabrousit k rodičům, protože kokršpaněl kdysi náhubek míval, ale jak už to bývá, k mání byl pouze ten dobrmanský. Sazinka sice košíky pravidelně ztrácela, ale já je pilně dokupovala, neb chápu obavy maminek s dětmi z přerostlého dobrmana (navíc Saze chodívala u nohy bez vodítka).
Bordelka po nasazení náhubku, ve kterém vypadala... uhm... no dejme tomu, že „zvláštně“, vyslala pohled týraného psa, a protože nezabral, jala se s „věcí“ pevně bojovat. A tak jsem doufala v průvodčího s kladným vztahem k pejskům: akorát že než jsem stačila požádat o „Mohu ji nechat bez náhubku?“ (ve vlaku byly přesně dvě osoby plus pes), bylo mi oznámeno „prosím o nasazení náhubku“. Provedla jsem, nachystaná po odchodu průvodčího fenu nacpat pod sedačku a nenápadně jí košík sejmout, než s ním začne epilepticky mlátit o podlahu. Čuba však překvapila, pravděpodobně strachy z toho, co se s námi děje. Nacpala mi košík do klína a tiše umírala, a já s obavou sledovala louži pod námi (než mi docvaklo, že jde o tání sněhu z tlapek a bot:o)
Laky pochopila brzy, že vlak pejsky nežere, což projevila smyslem pro pohodlné cestování a že si vyskočí na sedačku, protože na podlaze bylo moc tvrdo. Ale já na rozdíl od ní pravidla četla, takže další (a dnes ne poslední) pohled týraného psa.
Cestou ke Klárce jsme zbloudili, ale naštěstí decentně, sotva půl kilometru. Alespoň jsem měla názornou ukázku srovnání, jaké to je sejít z trasy bez koně pod sebou:o) Čudla na polích předváděla dostihy (bohužel nezachytitelné, neb jejím nekontrolovatelným změnám směru foťák nestíhá) a do lesa mi zdrhla jenom jednou (zlepšujeme se:o) A kůň? Řval, ale ne štěstím. Tak snad to nebyl poslední sníh, z jeho hřbetu.
draace
Cestou zpátky fena dokonce sama naskočila do vlaku.
A usnula hned, i s náhubkem:o)
než začnete nadávat, proč s sebou nemáte polarizák, podívejte se pořádně do batohu, jestli tam opravdu není
***************************
to není ležící pejsek. To je STOJÍCÍ pejsek !:o)
***************************
tak třeba to půjde tudy ...
***************************
