Na základě rady (ZDE) týkající se nespavosti doma a spavosti při vyučování jsem otestovala na vlastním organismu přípravek zvaný Speed8. Kdybych měla shrnout bezprostřední pocity do jedné věty, napíši „ano, spát se mi skutečně nechtělo“.
Mezi vedlejšími účinky se však kromě odporné chuti (něčím je mi to povědomé, ale zatím tápu) zařadil i pocit, který vyvolávají preparáty fungující na bázi cannabinoidů (thc). Moje nutkání se všemu smát a s nesmírným pobavením sledovat všechno, co se okolo děje, vygradovalo včera, kdy jsme měli mít seminář na téma DPFO. Vyučující byl odvelen na neodkladnou záležitost, tudíž nám byl nabídnutý „ze záznamu“ a promítán na plátně ze semináře, který proběhl před týdnem.
Mou věcnou poznámku „jsem ráda, že jsem v kině“, doplněná vsuvkou „když nemám popcorn“ následovaly hlášky kolegyň (tady vzadu neslyšíme, prosíme opakovat!) a tečkou úvodu se stalo popocházení přednášejícího k posluchačům a od nich (tedy ke kameře a od kamery), což bylo dokumentováno udivenými výkřiky „kam jde?“ a bedlivým zkoumáním detailů vršku kantorovy hlavy.
Aktivnější posluchačky se samozřejmě hlásily o slovo, vznášely k plátnu dotazy a hlasově reagovaly i na otázky typu, či příklady na téma "zítřejší stávka vlaků".
Má koncentrace definitivně klesla na nulové hodnoty. Nutkání udržet myšlenku bylo slabší než z okna sledovat, jak řidička špatně zaparkovala, a hlavně kdo všechno jde do školy, a když se disk s přednáškou zasekl, položila jsem si otázku, jestli jsem tady správně. A smála jsem se.
A smála jsem se úplně všemu. A smála jsem se ještě víc než v sobotu při moonwalkerovském retru. A směji se ještě teď.
Otázkou ovšem je, kdy mě humor přejde.
Že by za tři hodiny ve škole?:-)
draace
Vysmáto.
Nejvíc:-D