Pro nadržené čtenáře Deníčku chudáčka koníčka a Bobánkova příběhu: LCD monitor stále ještě nemám. Tedy ne, že bych si na CRT přece jen nezvykla (v mezích normy), ale veškerého čučení do pidi písmen se vzdávám, a to s výjimkou románu.
Finišuji. Brzy bude konec a já opět budu normálně neschizofrenní osobnost, prožívající výhradě svůj vlastní život. Tak snad to nebude vopruz :D :D :D
draace
Akorát zjištění, že jednička je stylově pod úrovní, a že bude nutné ji krapet upravit...
Upravit, nikoliv přepsat!
Tedy doufám. Muhehe.