V posledních týdnech mi mezi ságou žlutých, oranžových, růžových a odporně zelených samolepících papírků smrdí rest, a to vhozená rukavice. Jde o dosud neuzavřenou sázku, jejíž zpečetění blokuji samozřejmě já, a jelikož termín se neodvratně blíží (v dubnu už bude pozdě), sžírá mou dušičku věčného hráče dilema.
Jedna strana mého já má jasno, proč do toho nejít (důvodů je víc než dost), ale útok na mé ego větou „to nedáš“ je snad ještě horší, než případná prohra, a netřeba dodávat, že já prohrávám velmi, velmi, velmi nerada:o)
Teoreticky bych se měla řídit tím, co zpravidla doporučuji váhavcům: hodit si korunou.
Ale co když, sakra, doopravdy padne panna?:D
draace
Nehledě na fakt, že jsem stále ještě nevyřešila, co bych po protistraně požadovala já.
Protože je jasné, že já bych byla bývala vyhrála! :D :D :D