Před několika týdny jsem v TV programu zaznamenala majora Zemana (seriál), což ve mně logicky podmínilo si na youtube.com vyhledat, a záhy pustit nejprofláklejší díl. Ono když se řekne „Studna“, minimálně třetině národa se zvednou chlupy, a v diary to není poprvé, co si „Studnu“ beru do virtuálních úst.
Během sledování (Studnu jedině v noci!) jsem samozřejmě nezapomněla Frostovi odeslat SMS s upozorněním, co právě sjíždím, a odpovědí mi byla zpráva obsahující vše vysvětlující výraz „FUJ“:-)
K dnešní písemné zkoušce jsem jela vlakem, takže vstávání ve 4,30 SELČ, a za úplné tmy. Když začal Loeš pouštět do éteru Evropy2 Studnu, před osmou hodinou ranní, seděla jsem stále ve vlaku, který zrovna trčel u Boleváku, což ve spolusedících vzbuzovalo nevoli. Lidi remcali, někteří byli regulérně nasraní, protože pospíchali do práce, zatímco já jediná prožívala absolutní výtlem. Ve sluchátkách je signál plzeňské E2 naprosto libový, takže jsem slyšela Loešův dech, i jak hledal Brunu na youtube.com, i zavrčení repráku, když mu přišla SMS, kterou vzápětí přečetl nahlas. Prý "Leoši, já se asi bojím!"
Já jsem se nebála, protože jsem byla mrtvá smíchy. Studna ve sluchátkách KOSS výborná! Do děje Loešovy hlášky "milé děti! Za našich mladých let nebyly horory. Za našich mladých let jsme měli Brunu!", a když začal Brunův syn vyprávět "byl divně tichý... po hádkách se strýcem...", Loeš situaci hlasitě okomentoval:“Ten ksicht, fuj..."
„Studna“ ve vlaku masakrální, notabene, když se vlak rozjel těsně poté, co „Studna“ skončila. Já vysmáto nadoraz, lepší start do nového dne jsem si opravdu nemohla přát.
Humor mě však přešel v momentě, kdy jsem se podívala do zadání písemky. Byť jsem se připravovala, bylo to historicky poprvé, kdy jsem nad relativně důležitou zkouškou okusila pocit "a jsem totálně v *í*i". Beze studu přiznávám, že veškeré výpočty, což bylo 95% zkoušky, jsem OPSALA od sousedky, a teprve během opisování mi zpětně dávalo smysl, co a jak vlastně počítáme. Být rozděleni na skupiny s jinými příklady, tak můžu rozžvýkat náplň propisky, vylít si ji na dlaň a udělat to stejně jako Rimmer: BUM dlaň přes celý papír, afektovaně zasalutovat a omdlít.
Pravdou je, že tam bylo pár doplňujících otázek z teorie, které jsem vysypala z paměti v pohodě, ale výpočty fakt ne. Začali jsme v 8:20 a s funkcí „periferní kopírování“ jsem skončila 13,30 hod, a to jsem mohla být ráda za excelentně šikovné kolegyně, protože třetina třídy ještě nebyla hotová
Prostě pondělek byl Studna, se vším všudy. I bez majora Zemana.
draace
starší článek na téma Studna ZDE.
A písemka? Velké DÍKY velmi šikovné Janině!!!:-)