střípky bytí

Prvořadně jsem se zapomněla zmínit, že jsem počátkem týdne na aukru dražila autobus. K mé obrovité lítosti jsem však byla přehozena a odhadem tisíc let starý nepojízdný šrot se nestal mým majetkem, čehož v hloubi duše existenčně lituji.

Prožité trauma z nepodařeného obchodu se na mně výrazně projevilo zhruba v polovině týdne, kdy jsem si spařila řepíkovou směs a nechala ji vyluhovat. Řepík je rostlina, která urychluje proces hojení u tržných a dalších povrchových ran, ale má to háček: odvar je nutné na postižená místa přikládat, nikoliv jej vypít (debil draace si během práce na PC spletlo hrnky). Evidentně je funkce mých chuťových buněk absolutně nulová, takže jakékoliv fikce v podobě otázek „A kdy se hodláš věnovat vaření?“ tímto odsunuji do kolonky „nikdy“, protože umět rozeznat sladké od slaného k vytvoření pokrmu nestačí.

V posledním týdnu se mi ve Vzkazníku na lide.cz hromadí zprávy od Plzeňáků. Denně si kladu otázku, jde-li o náhodu či nejapný vtip ze strany zainteresovaných (podotýkám, že na Osud v tomto případě nevěřím, a rovněž zdůrazňuji, že ani jeden ze vzkazů nepřišel během Apríla).

Jak jsem již zmínila na Facebooku, zešílela mi pračka. Veškeré prádlo související se zónami „od pupíku dolů“ je mi malé, takže oblečení, které na mě vlávalo či mi padalo, sotva zapnu. Usoudila jsem, že je asi něco špatně, a tímto žádám pračku, aby laskavě přestala smršťovat mé věci, protože jinak nebudu mít co nosit! (Naštěstí bokovky s tancujícími kostrami mi stále jsou, a ani po slezení z koně jsem neměla zářezy.)

A závěrem?

Zítra jsou Velikonoce. Den, na který jsem doslova alergická, což znamená uklidit se ústraní, abych se nemusela přetvařovat, což je přece jen rozumnější, než na koledníka vychrlit „jdi s tím do prdele!“ Ačkoliv určité inovace mě napadly, třeba rozprašovač s hořlavinou a zapalovač (i proutí umí hořet), ale to by koledníci nesměli být na šrot. A to oni bohužel budou.

draace

Vzpomínám si na narozeniny, které zrovna vyšly na velikonoční pondělí.