Ano, půl roku jsem remcala, že NIKDY, ale i mě fenomén zvaný Facebook nakonec dostihl. A kajícně přiznávám, že jde o šikovnou vychytávku, která mě definitivně zprostila nutností zapínat ICQ a dohánět resty mailem. Jakožto zarytý odpůrce telefonování /především faktur za telekomunikační služby/ oceňuji služby všude přítomného Facebooku se salutováním a v pozoru!:-)
Nejbáječnějšími jsou bezkonkurenčně momenty, kdy mi někdo něco pošle, většinou aplikaci komunikující zásadně v angličtině (abych jí nerozuměla). Nějak jsem tomuto druhu zábavy nepřišla na chuť, navíc informace tohoto typu zahlcují zeď, a tudíž je většinou automaticky řadím do kategorie „ignorovat“
Mnohem větší mazec však je, že většinou nevím, o koho jde, v případě odesílatelů:-)
V prvních týdnech přítomnosti na facebooku jsem si dávala tu práci a veškeré žádosti o přátelství jsem podrobovala analýzám „omlouvám se, ale odkud se známe?“, načež přicházely odpovědi „já jsem přece z lide.cz“ plus přezdívka, pod kterou dotyčnou osobu znám (na rozdíl od civilního jména). A pokud nešlo o přátele z chatu či EQCH diskuzí, jednalo se o čtenáře, ať už mého či Finova či Bobánkova deníku, tudíž jsem od lustrování žádostí upustila definitivně.
Tím pádem automaticky potvrzuji veškerá přátelství, která jsou mi nabídnuta, byť o 1/3 osob nemám ponětí, odkud a jak je znám (pakliže je vůbec znám:-) A pakliže se ukáže, že šlo o omyl, provedu zpětný výmaz, což je jednodušší než pátrat po totožnosti. Mazanější jedinci mají mezi oficiálním jménem a příjmením vloženou i přezdívku, a my ze staré školy se držíme ryze přezdívek, protože nás virtuální svět jinak než takhle nezná:-)
Přátele z facebooku tímto zdravím (kamarády i fanoušky:-) a pevně doufám, že i já se časem naučím rozlišovat, kdo je kdo. Muhehe.
draace
Pakliže nejsem na FB, znamená to, že nejde net.
Pakliže jsem na FB celý den, znamená to, že jsem nevypnula PC (vypínám ho pouze na noc).
Takže si vyberte, jestli jsem či nejsem:-)