Humus.
Upřímně: jakési zmínky o prachu ze sopky, usedajícím na střední Evropu, jsem zaznamenala (kupodivu na Facebooku:o), ale že bych se jimi nějak významněji zaobírala, to fakt ne.
Ranní vyběhnutí k myším ve mně prvořadně evokovalo emoci „Zasraná kotelna, čím to sakra zatápěli?“ Centrální mega kotelna občas zaperlí, co se týče paliva, ale tohle bylo extra odporné, protože prach zůstával viset na jazyku a průdušky si zanadávaly okamžitě.
Kotelnu jsem samozřejmě nařkla neprávem, a když na mě kůň vyvalil zrudlá bělma, vzpomněla jsem si na filmy o upírech a vlkodlacích a dalších monstrech, které přesně takhle zíraly z pláten kin či obrazovek. A nezbývalo nic víc, než uzavřít sázky, kdo z nás dvou bude navečer chrchlat víc.
Ale kůň byl ve výhodě, protože nevyrazil bruslit. Kůň totiž není korunovaný debil:o)
draace
Oči jsem nám zakapala oběma.
Akorát jeho bělmo jsem měla vyfotit, nejlépe v blízkosti pštrosů.
Vznikl by luxusní portrét:o)