V sobotu jsme měli jet na závody, s dětmi... Blíže raději bez komentáře, protože aby nám výjezd neklapnul potřetí za sebou v řadě, je hořkou premiérou i pro nás:-) A to jsem do poslední chvíle doufala v zázrak.
I když spíše než na zázraky je letošek vrtošivý na štěstí, o čemž jsem nemálo přemýšlela během hokeje se Švédy. Protože jestli někde štěstí pořádně míchalo kartami, tak právě v tomhle zápase, a to na obou stranách. Pro mě jakožto fanouška dostihů poměrně prekérní situace, protože jsem v rámci možností přepínala mezi kanály čt2 a čt4, byť mě to víc táhlo k soubojům na ledě, a poslední půlhodina přenosu z Německa byla adrenalinová naprosto libově. Nesčetněkrát jsem se rozhodla, že přecvaknu na dostihy a počkám, jestli z ulic zazní euforický řev či nikoliv, ale co si budeme povídat: nešlo to.
Až bezprostředně po nájezdech jsem drapla po ovladači a k mému uspokojení koně teprve mířili k irské, což znamenalo začátek dostihu. Děkuji tímto pardubické bouřce, za opoždění startu první kvalifikace na Velkou Pardubickou:-)
Největší šok jsem beztak utržila po doběhu. Trať byla hluboká a těžká, koně ze sebe v cíli vydávali všechno a po vítězství Mandarina hlasatelka do útrob závodiště oznámila, že český tým na MS v ledním hokeji porazil Švédsko v samostatných nájezdech. Mazec:-)
Sport jako sport. Asi jsme opravdu sportovní národ:-)
draace
Netroufám si odhadovat výsledek finále.
Protože tam určitě sehraje roli štěstí:-)