Hodně záleží na „přijde na to“.
Hodně záleží na titěrnostech a banalitách...
Na pohrdaných nicotnostech.
Hodně... hodně... hodně a moc.
Hodilo by se sem: obětovala bych se, ale není to adekvátní výraz.
Co třeba „chtěla bych, protože ráda bych?“
Protože to tak skutečně cítím?
Protože jsem konečně plná citu?
Protože to chci zkusit? Po hlavě a bezhlavě?
Vzdát se svých plánů? Setrvat?
Přeorganizovat body v pořadníku?
Kvůli tobě?
A jen kvůli tobě?
Změnit styl, život, image, samu sebe...
Přizpůsobit priority na „my“, nikoliv na „já“.
Protože po tom toužím???
Klidně. Klidně teď hned. Ale má to jeden háček: celé to je blábol. Na blábolech totiž svět nestojí, třeba jsou důkazy. Nehmatatelná vodítka a pojítka, oboustranost. Leč bohužel, v tomto konkrétním případě zřejmě fiktivní.
Mrzí mě to?
Ano.
Daja Swito
... a to ještě není úplněk, aby vylezli vlkodlaci a nadrženě jí vrčeli pod oknem...