Jsem jen slabá žena

(aneb kdo mě zná, pointu pochopí)

Naše generace je neodmyslitelně spjata s Arabelou. Geniální seriál s neméně výjimečnými herci, v němž figurovali kdo jiný než Petr a Arabela. Ale když nad tím tak přemýšlím, intuice mě nutí nechat Arabelu Arabelou a vzpomenout Vladimíra Dlouhého v roli Petra jiného, a to v nejprofláklejší pohádce historie české kinematografie. Hlášky tohoto skvostu zlidověly a na pohádku se můžete dívat pořád a pořád, příběh vás nikdy neomrzí a libové dialogy vždy zaručeně pobaví.

Nechci ronit slzy nad ztrátou dalšího uměleckého kumštýře; naopak chci Vladimíra Dlouhého připomenout vesele. Autorovi sestřihu tímto děkuji za famózní zakončení tou nejvíc nej hláškou a nechť Vladimír Dlouhý zůstane v paměti naší generace právě tak, jak jej zobrazuje video. Vloni (předloni?), když probíhalo vyhlašování jedné z cen festivalu dětských filmů, předávali ocenění právě Vladimír Dlouhý a Ondřej Vetchý, a po krátkém úryvku z „Čerty nejsou žerty“ Vladimír k dětskému publiku prohlásil cosi ve smyslu „to jsme byli my, ti mladí pánové v ukázce, opravdu!“

A takhle si ho chci pamatovat. Jako Petra, ať už z Arabely či čertů.

draace

Popravdě nevím, kdy jsem si hlášku mlynářovy Doroty osvojila.