Poslušně hlásím, že mám za sebou již dvě noci, kdy jsem relativně spala. Pojmem relativně myslím stav, kdy mě každou půlhodinu neprobudí vlastní chroptění, které je nutné potlačit foukačkou, což ve spojitosti se špatným usínáním postupně nahromaďuje nasranost, a čím víc jsem vytočená, že mi nejde spát, tím později zaberu.
Nemluvě o teplotě v místnosti, která díky čističce vzduchu občas nepřekročí 16ºC, takže mi mrznou uši, špička nosu, a zalezení do ledové postele je doslova traumatickým zážitkem. Proč krucinál nejsou tropická vedra, když už tedy trávy kvést musí, aby herky měly co žrát?
Dokonce jsem měla sny, tradičně barevné a živé. V jednom mě balil veterinář, v dalším za oknem padal sníh a kupil se na listí jabloně v zahrádce naproti, a já jsem si říkala, jak to sakra udělám s podkovami, když pod zadní nejdou dát podložky proti nášlapkám. V červnu!
Mimoto se blíží datum smrti Michaela Jacksona, tedy další zbytečné omílání již omílaného, a připomínání něčeho, co dějiny světa neovlivní. Ti, kterým Michael ve víře zachraňování světa naivně nacpal miliardy dolarů, po něm dneska nevzdechnou, a ti, kteří těžili z jeho existence, se opět nažerou k prasknutí. Nevím, která ze skupin mě irituje víc, byť včerejší pořad na Prima TV mou averzi nastartoval v plné palbě. Informační hodnota nulová, americky afektované klišé, s vrcholem absurdity ve spílání na adresu pijavic, které z Krále popu systematicky sály prachy i energii, a to z úst někoho, kdo provádí nemlich to samé, akorát pod zástěrkou dobrotivce pátrajícího po uhm... pravdě.
Nechápu. Asi ani nechci. A stejně tak nehodlám vyrazit „oslavit“ den, kdy ze mě onehdy blízká osoba udělala totálního kreténa (pozice kazišuka v den smrti MJ se totiž může stát jenom srdečnímu fanouškovi:-), a v pátek si pustím Brunei, abych si užila právě to, kvůli čemu jsme ho obdivovali. A doufám, že budu ušetřena pokryteckých projevů žalu a senzacechtivých zpravodajství, protože na to fakt nemám žaludek.
Už teď mám husí kůži z dvojníků, především těch bazírujících na detailech (oblečení, líčení, celkově vypilovaná vizáž). Znám bravurní tanečníky, kteří vyšvihnou choreografii ve vytahaném triku, kapsáčích a keckách, skvěle se na ně dívá. Ale ztrátám vlastního já nefandím ani trošku a právě tyhle podoby „fanouška“ zaplňují média už teď, bohužel.
draace
Frank Dileo včera...
Jemu intuitivně věřím. Ostatním ne.