Slibovali nám návrat léta... a já trubka uvěřila. Tedy ne, že by se mi kdovíjak stýskalo po tropických vedrech, kdy jsem nejvíc času trávila nakládáním barelů na mého koně, aby hajtry a srnčí měli co pít. Leoš tehdy v rádiu prohlásil, že tohle počasí je demo verze pekla, což bylo víc než výstižné, a můj kůň začal opět přelínávat. Pařák jako prase a on regulerně shazoval kraťoučké letní chlupy – chápete to? Já nikoliv. Doposud jsem nestihla vybádat, do čeho vlastně měnil srst, jestli se náhodou nechystal hodit image plešatého tvora, jako mají egyptské kočky...
Narostla mu naprosto stejně dlouhá srst, pouze vybarvená do červena. Význam tohoto kroku moudré matky přírody mi však není jasný. Že by se i koně „opalovali“?
Dnešek měl být přelomový, co se týče teplot. Ráno jsem si prozřetelně vzala na sebe flaušovku, protože u řeky je vždy o tři stupně méně, takže než jsem vydupala kopec s obligátními dvanácti litry vody v batohu, prozřetelně jsem se zpotila jako prase. S nedůvěrou jsem se zadívala na nebe – tohle má být předloha pro teplo???
Jasně, chcalo. Chcalo, aby se na jízdárně pořád nedalo trénovat. Práce vypadá tak, že oči vyhledávají terén pro zastavit stát (hodně hluboko), pro krok (středně hluboko), pro klus (relativně hluboko) a pro cval (pružno). Kůň jako na potvoru spolupracuje a drze vykonává povely tři vteřiny předtím, než mu je zadáte; je sice chvályhodné, že umí číst myšlenky, ale k čemu tam pak sedí jezdec? Gymnastickou řadu kavaleta, kolmák, oxer postavenou v podivuhodné diagonále (překážka mokro, doskok - sucho) si pak proletí stylem „hirdy – čistě“, na konci málem spadne na držku, protože tam je pro změnu jezero, a je mu vcelku putna, že mezi překážkami mělo být o jeden cvalový navíc...:o)
A následuje pochvala:"To jste s Robertem během mé nepřítomnosti pilně trénovali, že jo?"
Mno, jestli máš na mysli „to“, jak jsem si i přes přísný zákaz a bez dozoru párkrát skočila křížek a pokaždé totálně za pohybem a z jedné nohy, občas o cvalový dřív... :o)))
Přirozeně s tak sevřeným zadkem a hrdlem a s hrůzou v očích, že kdyby mne přímo na koni klepla Pepka, tak mne budou muset pohřbít v sedě i se sedlem...:o)))
Jsem unavená. Ždímu tady pracně mozkové závity a ono nic neteče. Kvůli tomu zatracenému poloRusovi nemůžu jít chrnět, aby nemusel spát na venku na schodech, ani Paul van Dyk a jeho unikátně boží set z Miami nepůsobí životodárně. Místo myší se snažím klikat mobilem a mám hysterickou chuť na čokoládu. Mno, necháme to plynout v „another way“ a dobrou noc s kobrou i bez.
Daja Swito
tak nějak mimo
PS: jo ... dneska jsem přejela mouchu kolečkem kancelářské židle. Po třech hodinách chaotických pohybů a hektické snahy ji elegantně zavraždit, protože mne její přítomnost slušně řečeno „extrémně iritovala“. Svině mi lezla i do uší a ještě měla trapné poznámky typu „bzzzzzz“...