Ranní pohled na stůl ve mně evokoval vzpomínku na byt babičky jedné mé kamarádky. Pokoj staré paní připomínal lékárnu v polní nemocnici: všude se válely platíčka tabletek, čajíčky, sirupy, kapky apod., vše prosyceno vůněmi apatyky.
A podobně to teď vypadá u mě; s rozdílem, že mně není 68 let. Tedy rodný list to tvrdí, takže mu i nadále budeme věřit.
Když provádím přesun od PC do postele, mívám plné ruce sarapatiček, a zde je nutné konstatovat, že lidský hmat není až tak zakrnělý, jak hlásá výzkum: pokud mě v noci přepadne záchvat, nepotřebuji rozsvítit:-) Jediné, co musím do sobotních závodů vyřešit, je nízký počet kapes na rajtkách a absence trenérky, vozící s sebou rezervní codein.
Snad nebudou rozhodčí požadovat dopingové kontroly jezdců:-)
draace
Dnešní rada zní: nepřesypávejte prašné vitamíny pro koně, když s sebou nemáte nic na potlačení přechodného kiksu průdušek.
Hodně blbě se pak utíká domů:D
