Stýská se mi po vedrech. Jakože opravdu. Respektuji, že pro lidi i zvířata to bylo náročné, ale já jsem si rochnila. Na přímé sluníčko jsem nemusela a sálající teplo v místnostech jsem si užívala plnými doušky. Nabíjelo mě to a mohla jsem spát v saténové noční košilce a klidně být odkopaná s vystrčeným zadkem...
Sluníčko svícením bohužel šetří a zde by slušela věta „tak aspoň můžeme s koňmi naplno trénovat, před sobotními závody“, jenomže realita je samozřejmě jiná, protože jízdárna nahodila image tankodromu a jakákoliv korektnější práce je na jejím povrchu nemožná. A nutit koně pracovat na udusané hlíně či neméně betonové trávě, to není košer. Ono to v sobotu nějak dopadne! Kondici koně mají a jízdárenské mezery budou muset tradičně nahradit vrozenou šikovností (pokud jim to nezmrví jezdec:-)
A pořád mi v hlavě visí Love Parade, jako nepříjemný brouk. Tragédie všech rodin, kterým vyvrcholení léta vzalo blízké, do toho komentáře v diskuzích o smažkách a vypatlaných mozcích z techna. Když porovnám osobní zkušenosti, mnohem víc než taneční open-air festivaly mě děsí pivem nacamraní fotbaloví fanoušci, agresivní a devastující. Jenomže fotbal světu nevadí, fotbal je in, zatímco kdysi davově roztančené ulice Berlína postupně spadají do kolonky „odstrašující příklad“, protože technoparty jsou přece pro feťáky.
Nehledě na fakt, že Love Parade nebyla technoparty, ale to naše média evidentně nejsou schopna pochopit, a pokaždé, když je na mě z éteru vyplivnuto „technosvátek“, propadám nutkání hlasitě výt.
A doufám, že jsem neurazila technaře, byť techno opravdu není mým šálkem kávy. Náhodou je to mazec, když v šest ráno obléhá údolí našeho města duc-duc-duc a do toho žvýkají krávy:-)
draace
Uctěte památku Love Parade, vrcholu léta.
Na všech podobných festivalech: Mácháč, Transmission...
Hned bych vyrazila, mít s kým.