Venku krásně, od rána.
Nepochopitelně nádherně a slunečno: teplo ani tolik ne, ale sluníčko svítilo fest. Netřeba asi dodávat, že závody v Plzni (tedy moje nejvyšší meta, co se týče zetkového parkuru) tradičně neproběhly kvůli dopravě, a abych se just nemohla hnout z domu, funguji jako hlídač obou psů, protože oba již mají psinský kašel.
A je čistě v mé moci, rozšíří-li se nákaza po celém městě. Zajímavý pocit, vládnout temnými silami, ale realita je taková, že venčení je pečlivě monitorováno, aby můj pes náhodou neprsknul na psa za plotem, protože za tenhle pražský dárek by mi sousedé zcela jistě nepoděkovali.
A kýžená realita má rub a líc také: pan pes a slečna fena nebudou močit a kálet na povel (tedy venku), takže kromě blitků uklízím i louže moči a hromady exkrementů, precizně položené buď do míst typu koberec, či doprostřed chodby, aby byl důkaz co nejrychleji rozšlapán a roznesen.
A tohle labúžo jsem já necita bez kousku smyslu pro humor chtěla vyměnit za bobříka odvahy na libových profilech plzeňského parkuru! Asi fakt nejsem normální.
draace
Tak třeba zítra. A náhodou jsem si vzpomněla včas, že by nebylo od věci sdělit dopravci, že vlek nemáme doma, protože pro něj musejí zajet.... nejlépe dnes. Jsem báječná.