úterně

Mí rodičové by neměli odjíždět na dovolenou.

Respektive svěřovat mi psy do péče. Jsou to dva týdny, kdy jsem čtyři dny nespala kvůli skomírajícímu kokršpanělovi, a jestli jsem si myslela, že si společně strávený čas s oběma čoklama černýma patřičně užijeme... Ha-ha-ha.

Dobrman si nejenže přivezl z Praglu kašel, ale nakazil jím i čudlu. A aby to nebylo málo, tak v momentě, kdy dobral léky, si kašel od čuby vzal zpátky... a aby ani to nebylo málo, tak pravděpodobně něco ne zrovna asi stravitelného sežral. Takže mu bylo zle a zle se udělalo i mně, když mi po vkročení do dveří neorazítkovala čelo černá tlapa, protože majitel tlap se ploužil. A když digitální teploměr vtipně ukázal 45,7oC, pochopila jsem, že tohle je trest. Za moje rouhání na adresu existence!

Příznaky torze žaludku dobrman neměl, ale žrát jsem mu radši nedala. Zadekovala jsem ho a spát jsem šla s vědomím, že mi pes možná umře, a já budu muset sehnat dalšího dobrmana, než přijedou naši. A následující ráno jsem fakt myslela, že je po něm, protože nikde nebyl, a už jsem byla připravená na to, že ho budu hledat zdechlého mezi keříčky mokrých tújí. Rezignace se vším všudy, opět v potocích breku.

Pes se našel... práskla ho deka, která má našité reflexní pásky. Pánovi se nelíbila matrace v chodbě, tak si našel jinou, v útrobách bordelu plné verandy.

Ne, že bych rodičům dovolenou nepřála, ale kdyby je počasí donutilo si ji zkrátit, vůbec bych se nezlobila. Na tohle fakt nemám:-(