aktuálně

Je čtvrtek, pár minut před půlnocí.

Po dlouhých úvahách jsem příspěvky napsané ve dnech minulých nakonec vystavila, byť je to přehlídka... jak to napsat kulantně či kultivovaně... sraček. Na druhou stranu předstírat, jak je všechno nejvíc OK, je ještě úchylnější, než sračky samotné, takže to nechám tak, jak to je.

Čtenářům Bobánka se omlouvám, ale pár dní na něj nesáhnu. Ono číst zápisky plné depky depku ještě víc prohlubuje, nemluvě o faktu, že pociťuji akutní dezorientaci v čase a prostoru. Nejednou nad fakturami dlouze váhám, jestli je únor nebo září, a datum končící rokem 2002 je v mém případě již také naprosto normální, takže tímto vyhlašuji Bobánkovskou dovolenou.

V posledním odstavci bych ráda poděkovala manželce... za duševní podporu a oporu, nejintenzivněji projevenou výrazem „na to já Ti seru“ (nebo tak nějak, přesnou citaci si nepamatuji). Je opravdu fajn vědět, že vás ten druhý vroucně miluje:D