Coby dítko jsem ráda četla.
V praxi to znamenalo, že jsem přišla ze školy, odložila brašnu a hurá ke knížce. Chodit ven mě nelákalo (než byla možnost chodit ke koním), navíc knížka je ideální společník lenosti, takže v pátek jsem zmizela v pokojíčku a opustila jsem dům klidně až v pondělí ráno do školy.
A propos, tenhle model mi absolutně nevadí i po těch letech:-)))
Číst jsem dokázala ještě před nástupem do školy, ale z vlastní zkušenosti si dovolím poznamenat, že učit číst dítě věku 4-5 let je naprosto zbytečné, takže radost rodičům nad genialitou potomka je báječným začátkem pro nudění se v první třídě. Mě číst nikdo neučil: prostě jsem matku prudila věčnými otázkami „co je na té ceduli?“ a „co je tamhle napsáno?“, načež si můj mozek dal dohromady písmena, a než se ze mě stal prvňáček, projevovala jsem i sklony k arabské kultuře, a to psaním jednoduchých slov zprava doleva.
Knížky mě začaly bavit v období druhé třídy. Propadla jsem jim a okolo postele jsem stavěla hradby z knih. Návštěva knihovny jednou týdně se rovnala klidně i třinácti výtiskům a na hloubavý dotaz paní knihovnice „Ty tohle přečteš, do příští středy?“ jsem popravdě odpověděla „třeba ani ne“. Zaprvé risk, že mě kniha nebude bavit a já nebudu mít co číst (synonymum otráveného „mamíííí... nemám co dělat“), zadruhé fakt, že jsem v průkazce chtěla mít nejvíc razítek ze všech, protože jsem soutěživá.
Docházku ZŠ jsem de facto pročetla. Nerandila jsem, buď jsem byla u koní, nebo u knížky. Záměrně uvádím minulý čas, protože já už nečtu. Jakože vůbec! Opuštěním ZŠ, kdy došlo k odervání od zdroje /knihovna/ jsem s knížkami přerušila kontakt, a kdybych měla sečíst přečtenou literaturu posledních 10ti let, tak je to pár dílů Harryho Pottera (poslední dva ne, protože já chci jít do kina nepoznamenaná obsahem), objevení muminci, pokus o Pána prstenů a odhadem třicet výtisků Úžasné zeměplochy, při zánětu průdušek bez internetu.
A o to víc mě pobavilo tvrzení lektorky ve škole, že první naše literární pokusy budou o spontánním kopírování stylu oblíbeného autora. Ale ať si z toho nic neděláme, že si časem vypilujeme vlastní styl. A tak si lámu hlavu, jestli se to vztahuje i na mě, protože během posledních let jediné dílo, které jsem poctivě četla, byl můj vlastní román.
Tak asi kopíruji a vykrádám sama sebe:-)
draace
Vlastně ne-e!
Manželce jsem vykradla zdůrazňování významu slova VELKÝMI písmeny:-)