lavera: ženo moje... Jsem v šoku a těžkém duševním rozpoložení. Normálně jsem to nedokoukala a režisér nejenže HULIL (musel, a dost), ale mně dát jako producentovi někdo návrh scénáře na něco takového, tak zavolám ozbrojenou zásahovku, ať toho týpka zavřou, protože je psychopat. Z rozčtvrcenýho koně nebudu spát, minimálně týden :D
draace: ženo, teď jsem spala na gauči a z těch snů už radši ani spát nechci... Ale to dáš!
(o cca 10 hodin později)
lavera: ženo moje... Ne, nedala jsem to. Podruhé jsem to vzdala, když mu zabodl nůžky do břicha a začal vytahovat střevo a namotávat je na ten trnovej kolovrátek :D
draace: ženo moje, to mi neříkej... Ale jako nic horšího než střevo tam nebude, čestný pionýrský na kalíšek. To dáš!
(o cca 0,5 hodin později)
lavera: jdu na to znova, ženo moje. Vzala jsem si k tomu studentskou pečeť. Hnusárny budu zažírat
draace: seš šikovná. Ale jako taky jsem debilně spala. Už taky prd vydržím. Ale zase ve dne se líp kouká
lavera: to každopádně
draace: jinak se Ti omlouvám, z celého svého vášnivého srdce... Myslela jsem, že tě tohle dílo nadchne, když si libuješ v thrillerech
lavera: asi stárnu, nebo si to nedokážu vysvětlit
draace: anebo máme obě negativní zážitky z dob v děloze
lavera: přitom podobný filmy jako Mlčení Jehňátek, nebo Purpurové řeky se mi líbily... A to je hodně podobný. Asi jsem víc vydržela, když jsem byla mladší
draace: nakonec můžeš být ráda, že máš mizerný monitor... Jen si TO představ v kině
lavera: no to vůbec
draace: já to měla poprvé extra barevné a ve tmě. I proto si dodneška pamatuju toho koně
lavera: to věřím, že to na člověku nechá zážitek, záběry a tak. To bylo efektní jako prase, to s tím šátkem, jak na něj dopadne ta krvavá kapka, nebo jak ona se snese v těch rudých šatech ze stropu dolů, a pohladí toho bílýho psa... Nebo hned na tom začátku, v té poušti... to byl masakr...
(The Cell, 2000)