o kunách a zápisníčku

O kun(d)ách jsem se v diary již několikrát rozepisovala a musím tak učinit znovu, protože jejich řádění opět narušuje mé už tak velmi chatrné spaní. A bestie si samozřejmě vybraly tu část baráku, kde mám své dva pokoje já, takže z pokojů se staly nepokoje a ze mě zuřící insomniak. Chvílemi natolik zuřící, že v daném momentu bych možná i souhlasila s praktikami „otrávené návnady“ (kdybych ovšem neměla čerstvou zkušenost se stavem, kdy puch tlejícího organismu kdesi v izolaci zdi doprovází mou existenci).

Protože i já se potřebuji vyspat (nikoliv vycpat).

A zde si dovolím tématicky odbočit, abych dosáhla pointy dnešního blábolu. Coby psavec, oblažující vás, mou pevnou čtenářskou základnu, vlastními historkami, používám k zachycování poznatků stejných postupů, jakými disponují investigativní novináři či spisovatelé či autoři jiných literárních děl. Vtip tkví v okamžitém zaznamenání nápadu/myšlenky/zážitku apod., protože jakmile nabídnuté sousto pustíte z hlavy, můžete o něj přijít. A tak se na stolech a po kapsách psavých maniaků objevují útržky či počmárané paragony nebo osvědčené samolepící papírky s hesly, zkratkami či větičkami, které slouží coby osvěžovač krátkodobé paměti.

Ti šikovnější mají samozřejmě poznámkový blok.

Já však bohužel šikovná nejsem. Přestože nám lektorka radila, že je dobré mít blok i v posteli, protože nejednou se nápad vylíhne veprostřed noci, já nejsem schopna si bloček opatřit. A tak jsem po probděné hodině, strávené posloucháním kvílení, kuňkání, brblání a různorodého vřeštění za omítkou, kdy mě nenapadlo nic stupidnějšího, než přiložit ke stěně hrnek a dostat do ucha plnou palbu (nevím, co tam kun(d)y dělaly, a asi to ani nechci vědět), pečlivě zaznamenala svůj nejčerstvější zážitek do mobilu. Abych se ráno měla s vámi všemi o co podělit, protože poslech hrnkem je v případě heraklitových stěn pastvou pro ucho.

S čím jsem nepočítala, bylo, že procitnu dřív, než zazvoní budík. Sáhnu po mobilu, abych se podívala, kolik je hodin, a po zaostření civím na „kundy – hrnek“. A mozek šrotuje, přestože operační systém teprve nabíhá, a než mi kolečka patřičně docvakla...

Asi si bloček opravdu koupím.