Jdou po mně?

Tak si představte, telefonovali mi z O2.
V momentě, kdy se představili, ve mně nefalšovaně hrklo, bezprostředně po myšlence „Co zase chtějí?“, protože vysvětlovat nadržené paní, že já opravdu NEMÁM zájem o kreditku Citibank, mě bytostně obtěžuje, stejně jako nedokážu být sprostá na někoho, kdo si tohle nevymyslel, protože zkrátka a jednoduše odvádí svou práci.

Následoval druhý šok, protože paní mě automaticky oslovila příjmením, aniž by se na příjemce hovoru přeptala (na cizí čísla zásadně reaguji slovem „prosím“), a poté mi doslova klesla čelist: společnost O2 se Vám velice omlouvá, došlo k politováníhodnému omylu při kalkulaci Vaší objednávky, kterou jste reklamovala, můžeme Vám dlužnou částku vykompenzovat?

Nepopírám, že jsem pod tíhou absolutního překvapení odkývala první nabídku, přestože mi něco našeptává, že ten kredit pro USB net nebude na SIM kartě věčně a že vyprchá v momentě, kdy ho budu opravdu potřebovat. Ale budiž, snaha se cení.

Co mě ovšem zaráží mnohem víc, je fakt, že já situaci s mobilním internetem nikde NEREKLAMOVALA. Pouze jsem ji popsala zde, v diary. A vezmu-li v potaz, že v diary nemám ani jméno, ani telefonní číslo...

Takže kdyby draace diary zmizelo z netu, je to jasné: JDOU PO MNĚ!:-)