Nebojte se, žiju. Děkuji Vám všem za početná upozornění, že v blogu je mrtvo, kdybyste se nepřipomněli, zajisté bych to nepostřehla.... (vtip:o)
Co nového u draacete? Inu, vypadá to, že už jsem „své dny“ (s Madonnou:o) jakž takž strávila, že už snad budu normálně fungovat. Podotýkám, že se ani tak nejedná o emoční extázi z koncertu, jako spíš o únavu materiálu; málo platné, taková je realita. Dny, kdy jsem dokázala bez problémů a především bez následků ustát 11 hodin čekání bez nutnosti jídla, pití a toalet, jsou zřejmě nenávratně pryč. A tímto „děkuji“ i jistému členu teamu Madonny, který Královnu Popu „chladil“ příručním větrákem (aby zpěvačce efektně vlály vlasy) a který daný ventilátor v nepotřebných chvílích odkládal na zem tak šikovně, že fučel do davu lidí za mantinelem. A hádejte, kdo stál v první řadě a byla mu zzzima, protože pouštět studený vichr na roztancované tělo z tak bezprostřední blízkosti, to je brutální atak na svaly a poukázka na pořádné prochladnutí. Nastydnout jsem naštěstí nenastydla, ale po chaosu a hektické panice středa-čtvrtek-pátek jsem padla na hubu a až do neděle jsem se řadila do položky „nemohoucí“. A to nezmiňuji, co všechno se událo u koní. Že Radunka nerozezná malý kýbl od velkého a je schopná ohradník nacpat do litrové odměrky na oves, budiž, ale ta dokořán otevřená ohrada s počtem koní uvnitř nula, zrovna když jsem nejvíc pospíchala... No můžu já někam odjet?
Report z koncertu bude, ale mějte strpení. Sháním fotky a hlavně usilovně sháním verzi songu Music, který mne na Madonna show absolutně rozsekal. Tedy když nepočítám koně z úvodu... Mno jedno překvapení za druhým, ale o tom příště.
S přáním krásného rána
Daja Swito
pořád ještě s křečemi ve svalech a v dutině ústní taky, hahaha:o)))