Září plné zvratů a obratů. V práci hodinová výpověď, nechuť pokračovat v čemkoliv stávajícím dál, lítost, beznaděj, zhroucené sny a touha zmizet odtud a tzv. začít nový život. Bez fyzické dřiny, s lepší prací za lepší peníze, bez plahočení se od ničeho k ničemu... Co třeba navoněná práce kancelářské krysy? A už žádný hnůj? Už žádné mrznutí ve skladu v minus dvaceti a hádání se s bandou nevrlých mužských, kterým náladu ráno zkazil ještě víc náladovější šéf především proto, že se holt špatně vyspal?
Hezky se to plánovalo, ale hůř realizovalo. Můžete všude tlouci svým vzděláním o stůl, ale pokud jste kvůli snu o vlastním koni a životu po jeho boku nádeničili rukama, práci nedostanete, protože Vaše „minulé zaměstnání“ budí pochybnost o schopnostech. Na ÚP jste automaticky zašoupnuti do fronty na výrobu u pásu, nikdo Vás s praxí „holka pro všechno“ nebere vážně. Kůň je už taky fuč, zůstaly pouze bolavé rány po vyslovení definitivního veta „neléčitelné“, internet doma ještě zavedený není... a tak hnijete. Nutnost pravidelně vstávat kvůli krmení pominula, do práce nemusíte, z postele lezete v poledne a kromě rutinních domácích práciček nic, co by plodně naplnilo den. Prostě hnijete, nic Vás nebaví, dny plynou a čas přežíváte, nikoliv prožíváte. Katastrofa pro tělo i pro duši.
11. září bylo, tuším že, úterý. Do našeho města zavítal „6“, dlouholetý kámoš, Majklův fanoušek. V rámci výletů jsme zamířili i do Teplé, navštívit rodinu od Jani DJM, a právě DJM nám přišla kolem půl třetí odpoledne ohromeně oznámit „pojďte se na něco podívat..... New York hoří“. Přirozeně jsme nechápali, co tím chtěla říct, vždyť právě New York, dominanta USA, je proti katastrofám chráněný, co jeho protijaderný klobouk... jak je možné, že vůbec může hořet New York???
Záběry z TV nebyl obrovitý požár, jak se na první pohled zdálo, nýbrž ostrov zahalený v kouři spadlých mrakodrapů. Dvojčata chyběla, obraz nebyl ostrý, němá hrůza z opačného konce světa. Jak se „americká“ katastrofa stane součástí bytí českého človíčka?
Tvrdě uštědřená lekce na obou stranách. Takto lze zavraždit několik desítek tisíc „civilizovaných“ lidí, kteří neměli sebemenší tušení, součástí jakého koloběhu osudu právě jsou. Amíci pochopili, že skutečná studená válka začala, já pochopila, že užírat se vlastním nepodařeným životem je fatální a k pláči. Přivedla jsem koně zpět, do svého bytí, a začala znovu „žít“.
Daja Swito
S Bobánkem na srdíčku nejen 11.září.
foto: net
