Svůj postoj k Velikonočnímu pondělí jsem dostatečně vyjádřila vloni (odkaz ZDE) a opakovat se nehodlám, takže v dnešním cintu pouze shrnu emoce.
Já jsem totiž strávila krásný den, s partou fajn lidí. Aprílové počasí, které mě ve dnech minulých pořádně namlsalo, mi sice dalo za vyučenou, ale jinak jsem si svátek užila, protože nás nikdo neprudil. Pravdou je, že jeden koledník dorazil, ale naštěstí rozuměl česky, a když jsem mu tvrdě zopakovala „nasrat!“, s vysvětlením, že slabomyslné tradice jdou mimo mě a že případný pokus „omladit mě“ skončí špatně (vzhledem k mému zevnějšku je omlazení asi opravdu to poslední, co potřebuji), pochopil a už se s pomlázkou nevtíral.
A normálně jsme si s ním popovídali, když už přišel na drb. Žádné pokusy o vybičování honiček a s tím spojeného ječení a pištění, nesnažil se mermomocí dosáhnout svého a ukojit šovinistické ego.
Inu, zázraky se dějí i na Velikonoční pondělí.
draace
Je potěšující vědět, že existují muži, kteří mají myšlení i mimo konce pomlázky.
Tedy v tom lepším případě:-)