Má rodná sestra pobývala v cizině, tudíž je zvyklá na určitý životní standard a komfort, a návrat do rodných vod ji, jak to jen kulantně vyjádřit, poněkud vykolejuje, protože životní úroveň je v naší vlasti trošku jiná. Ovšem o to úsměvnější jsou denní témata, jimž vévodí základní lidské potřeby, kterými je jíst a pít, a z nichž si dovolím vypíchnout pár střípků, které mě pobavily.
„A kup čaj, už žádný není...“
„Čaj? Tady ale nikde nemají pořádný čaj!“
„Kup cokoliv, abych si nemusela sladit vodu.“
„Jako ty hnusy z Jemnice?“
Nastává stupeň zděšení jedna až dva, jestli to myslím vážně (ano, myslím:-)
„Vole... Kde je kafe?“
Můj stupeň údivu pět, protože mně vydrží piksla 300g 3 roku, a ta, koupená ve slevě v lednu, je prázdná.
„Je tam mletý...“
„Mletý nechci, chci svoje instantní.“
„Myslíš ten humus?“
Humus nehumus, stálo jenom stovku, a mělo sloužit do října.
„Tak proč jsi mi ho vychlastala, když to je humus?“
„No protože jiný nebylo. Až uvidím pořádný a dobrý instantní kafe, koupím ho.“
Existuje vůbec natolik dobré instantní kafe, které uspokojí mou sestru?:-)
A obdobně proběhl i rozhovor na téma cukr, protože když už cukr, tak třtinový (pro neznalé: je dražší a spotřebuje se ho víc, protože je méně sladký než klasický), a v čele hitparády figurují celozrnné rohlíky, kterým já opravdu neholduji. Ale tak hlavně že máme veselo a já sem tam teplé jídlo navíc, protože ségra na rozdíl ode mě ráda vaří.
Akorát by tedy do toho nemusela cpát tolik nechutných zelených věcí (zelí, kapusty, celery a cerely apod.), i mrkev by víc ocenil kůň... Jsme my dvě vůbec praví sourozenci?:-)
draace
A na vaření definitivně dlabu.
Předevčírem jsem se donutila spáchat jakože kompletní jídlo, a to s jedním jediným účelem: aby mě večer neprudil hlad (což tradičně dělává).
A výsledek? Kdybych se na vaření byla bývala vykašlala, dopadla bych úplně stejně. Prostě ztracená půlhodina života!