Nedělní Superstar po delší pauze shlédnutá v neděli.
Oprava: odposlouchaná:-)
Protože podívat jsem se šla akorát na Mustafu Michala Šepse, neboť z pozice posluchače můj mozek neprojevil dostatek fantazie, opravdu nebylo v mých silách si představit, co se na pódiu odehrává. A ruku na srdce, byť to bylo velmi originální a porota měla vysmáto, šlo tak jako tak o potápějící se Titanic. Michal Šeps neumí (resp. nechce) do vystoupení, která nespadají do záležitosti "srdeční", srdce vkládat, a mě to nebaví. A evidentně nejen mě.
Zcela výstižně se vyjádřil Palo Habera (při obou jeho komentářích Michalových výkonů jsem umírala smíchy), protože i mně chvilkové momenty Mamma Mia zněly zajímavě, jenomže pokud je zbytek vystoupení rozpačitý, ne-li tragický (vokalistky opravdu zpívaly v jiném jazyce, zatímco interpret neobratně improvizoval ve zcela jiných vodách), ztracím smysl pro recesi i já.
Martin Harich nezněl špatně, ale odvařená jsem z něho nebyla ani v jednom případě. Lukáš Adamec nezachyboval, jeho projev se mi líbí čím dál víc, a spolu s excelentní Gábinou Gunčíkovou bych si ho přála vidět ve finále. A samotná Gábina? Všechny posadila na zadek hitem od Queen, to je nezvratný fakt, ale mně se víc líbila její ABBA. Kdepak, líbila: totálně mě to nakoplo. Chtělo se mi otevřít okna, volume nastavit v obou pokojích na maximum, a vymlátit skla v okolí, protože to mělo neskutečnou šťávu. Že tlačila na pilu (a že Gábina umí slušně zatlačit), mi nevadilo, v rockové verzi dostal Lay all your love on me zcela jinou chuť, a byl to asi nejlepší cover, kterého jsem kdy byla svědkem.
A za doprodovu blýskání bouřky to mělo extra grády. Gábině bych vítězství přála, už dlouho se mi nechtělo tolik řádit!:-)