čtvrtečně

Že na potlačení deprese stačí vidět autentický válečný film, jsem zde už několikrát uvedla. Samozřejmě existuje víc filmových žánrů, které depresi potlačí neméně efektivně, ale díla tohoto kalibru (filmový klub atp.) jsou sama o sobě natolik depresivní, že by mohly mít zhoršující efekt. A já se takovým filmům vyhýbám, válečné jsou maximem, které strávím.

Mnohem vypečenější je samozřejmě reál, takže když jsem sestru předala do sanitky a zamávala jsem jí, a po odpovědi "zatím ne", obdržené na otázku "mám zavolat našim?", jsem samozřejmě rodičům ihned zavolala. I když nešlo o nic závažného (sestru mi večer vrátili a je v pořádku), nikdy nevíte, co všechno a jak rychle se může semlít. A nejhorší jsou právě ona "kdybych... kdybych... kdybych", takže jsem epizodu se záchrannou službou okamžitě naprášila tatínkovi, a zjistila jsem, že je mi nějaká depka u prdele.

Tak snad se svině nevrátí.

draace
Prostě velmi vypečená středa, ta včerejší.
Ale ještě není vyhráno, teprve se bude lámat chleba.