Deset let poté
Ráno moudřejší večera.... Mno, prošvihla jsem Leošovu reakci na koncert, což mne upřímně mrzí. Ale ta slovenská hymna, ta nebyla špatná... V danou chvíli jsem netušila, kdo včera vlastně vyhrál, jestli my anebo bratia Slováci:o)
Hektický den jsem využila k několika drobným akcím: sehnala jsem si konečně černé gumičky do hřívy, zavítala do multiplexu na naprosto báječný animovaný film Auta, u kterého jsme se s mamutem v prázdném sále tlemili od začátku do konce, a zdárně jsme dorazili na bruslení s kay, koumákem Danem a crazzpi, která do mě kvůli tomu hučela skoro týden. Netřeba dodávat, že se nakonec nebruslilo... Ale sešlost na Letné prima. Dala jsem si pivo a pochlubila se svým oparem, který prý mám tutově od Madonny a kterého si prý mám vážit, protože tím pádem budu žádaná, na líbačky. Tak nevím, nevím. Kdybych sem náhodou přestala psát, tak se stěhuji do Skotska:o)))
K večeru jsem několikrát zavítala k Sazka Aréně. Znáte to, naděje umírá poslední. Nostalgicky jsem si uvědomovala, kterak Praha žila přesně před deseti lety, kdy místo kyvadla na Letné strašila příšerná Majklova nadživotní socha, avízující velkolepou show Krále popu v podobě premiérového koncertu, a kdy jsem tady trávila jedny z nejkrásnějších momentů spolu s přáteli, kteří se sjeli z různých koutů světa. Kdo by byl tehdy řekl, že o jednu dekádu později sem zavítá královna Popu a dovolí mi prožít show, která zřejmě bude tou poslední svého druhu v mém životě? Copak se asi bude dít za dalších deset let?
Tisk sice tvrdí něco jiného, ale mně se lístek na druhý koncert před Arénou sehnat nepodařilo. Překupníci prožívali perné okamžiky, protože i včera se nejednou z hluku lidí ozvalo „Váš občanský průkaz, prosím, a ty vstupenky také“, neb policie vyrazila mezi zloděje a vyděrače s lístky v civilu.
A dobře jim tak, prevítům, svinským krokem bych je hnala a napařila jim takovou pokutu, že by si půl roku lízali rány. Vydělávat na fanoušcích před vyprodaným koncertem je svinstvo.
Vstupenky bohužel nikoliv, ani za poloviční, ani za žádné jiné ceny. V metru i na Palmovce pár jedinců zkoušelo udat napohled buď pochybné anebo předražené lístky, ale do mého rozpočtu se nevešli. Při své poslední návštěvě místa činu, když už z vně Arény zněla sama Madonna, jsem poctivě obešla a vyzkoušela všechny dveře (co kdyby některé čirou náhodou byly otevřené... jeden nikdy neví:o), zkontrolovala vchody a slídila i mezi lidmi, ale bez hmatatelného úspěchu. Ale cítila jsem se dobře, mohla jsem s klidem v duši odejít a kapitolu Madonna uzavřít. Tak ještě jednu fotku, mým automatem, který je rád, že vůbec fotí... a bye, bye... Někdy příště.
Daja Swito
s Králem a s Královnou Popu, alespoň v myšlenkách
