pátečně

Předloni během prázdnin umřela Sazinka. Vloni během prázdnin odešel na věčnost i Fido, poslední rodinný pes. Minulou neděli, rovněž prázdninovou, umřela kuchyňská obří LCD televize, můj první opravdu velký dárek věnovaný rodičům; jako kdyby simulovala velkou tečku za vším, co bylo. A dál už to všechno půjde jenom z kopce, nejspíš, protože jinou budoucnost prostě nevidím, ať už si namlouvám cokoliv. Přitom je rok 2011, nikoliv 2012, kurvadrát, protože 2012 by už logiku mělo (byť jen relativní).

Narůstající depresi týkající se časů budoucích jsem zkusila přebít filmem „We were soldiers“, ale nezabralo to. A v noci se mi zdálo, že jsem hadovi hodila myš, a po dvou minutách jejího utrpení jsem ji hadovi vytáhla z tlamy a začala křísit. Had mě pokousal, ale mně to bylo jedno, protože prioritní bylo vrátit myšce život.

Asi je fakt něco špatně. Ale přežila to. Probudila jsem se s radostí, že aspoň tohle klaplo.

draace
Jestli to takhle půjde dál, had asi chcípne hlady.
A my také:D