o udržení myšlenky:-)

Můj kůň nosí nad zadními kopyty „zvony“, což je taková zvon připomínající věc, která chrání kopyto (v případě mé herky zvon zmírňuje nebezpečí ušlápnutí zadních podkov).
Takže pro zvony jdu, abych je koni nasadila a mohli jsme konečně jít na pastvinu.

Zvony většinou bývají na mé bedně: ale jelikož tam zrovna nejsou, zůstávám u bedny stát s otázkou, cože jsem to vlastně chtěla.

Podruhé mě nutnost nasazení zvonů trkla, když jsem koni vynášela bobky. A protože na bedně nebyly (no jo vlastně, zvony jsem hledala!), zvednu hlavu a hledám zvony na stěně boxu, jestli náhodou nevisí tam. Bohužel nikoliv, načež si položím otázku, co tam vlastně hledám, a jdu koni vyměnit vodu.

Potřetí mě absence zvonů trkne, když táhnu kýbl s vodou a nutím herku ustoupit, zatímco bílej se velmi neochotně šourá. Sakra, zvony! A tak se jdu podívat ven, do průchodu, jestli zvony nevisí na šňůře, třeba je děti pověsily, aby zvony uschly. Jenomže zvony tam nejsou, a tak zírám na šňůru, s obligátní otázkou, proč vlastně na tu šňůru čumím...

Počtvrté jdu kvůli zvonům opět ven, protože je děti třeba píchly na plot, rovněž kvůli rychlejšímu usušení. Leč ani na plotě zvony nejsou.

Výsledek? Netřeba hádat. Až na pastvině, tedy kilometr od domova, mi došlo, že kůň ty zvony sakra samozřejmě nemá, protože popáté mě již nic netrklo. Zvony totiž byly u Béruš na bedně, kde bych je opravdu nehledala... Asi budu muset dětem objasnit význam sousloví „Jak náročné je udržet myšlenku“:D

Ale pořád lepší neudržet jenom myšlenku, protože s močí to bude mnohem horší.

draace
Ale jinak jsem naprosto v pořádku.
A bílej si naštěstí podkovu neušlápl:-)