bzzzzzzzzzzzzzzzz...

Jedna z mých nejstarších vzpomínek patří vose, jedné konkrétní. Nepamatuji si, kolik mi bylo let, ale živě si vybavuji hlasitou diskuzi s maminkou, která se týkala nasazení boty, pravděpodobně holinky. Zřejmě bylo léto a já coby dítko malé jsem se vztekala, a že ty boty nechci, a z fleku jsem si vymyslela důvod: protože v nich určitě je vosa!

Pak následoval přesně ten scénář, který žádnému rodiči nepřeji. Mamince došla trpělivost, chodidlo do boty muselo násilím a křup, nastal přesně ten zvuk, ze kterého je mi dodnes zle. Vosa tam totiž opravdu byla a nejednalo se o žádnou pidi vosičku: obrovská vosa, která mě samozřejmě píchla. A ne jednou. Řev a hysterii, která posléze vypukla, nemá smysl popisovat, stejně jako fakt, že rodiče (jestli si dobře pamatuji, byli tam oba) můj exces zprvu považovali za herecký výkon, spojený s předešlou estrádou „botu nechci!“ A když z boty posléze vytřepali monstrózní vosu a hrůzou oněměli, zakořenil ve mně absolutní respekt vztahující se ke všemu, co má žihadlo.

Historka s vosou se mi miliónkrát vybavila během brigády v sadu. Zatímco sběr višní v červenci byl zábava, nynější česání blum se naopak stalo hnusnou noční (denní) můrou, protože po pádu ovoce na zem přiletělo deset vos, a než jsme usedli k plachtám a jali se blumy přebírat, vyrojilo se dalších padesát. A slunce pralo a vosy přibývaly, takže jsem zažívala stavy totální paralýzy, kdy jsem v roji bzučícího hmyzu (a rojem myslím opravdu roj) tuhla a nebyla schopna jediného pohybu, což v pozici sběrače nebylo zrovna žádoucí.

Napohled vtipná situace, protože já se bála i dýchat. V třicetistupňovém vedru pěkně dlouhé rukávy a kalhoty, pokrytá mnoha vrstvami repelentů, a v němé hrůze z každého BZZZ... Plus umínění, že jestli mě jedna jediná píchne, okamžitě končím!

Naštěstí nepíchla. Nicméně pozorování jejich druhu přímo v přírodě a mé bezprostřední blízkosti ve mně zrodilo zajímavé nápady, co se týče hnízda v zahradě. Mají to spočítané, soudružky!

draace
Pokaždé, když jsem usedala mezi vosy, jsem si položila otázku, jestli je horší tohle nebo oxer 120cm, co se týče strachu.
A pokaždé jsem usoudila, že asi oxer:-)