Jedu do čtvrti, kde se trvale usadila bída. Vředy z její tváře na mě zírají vytlučenými okny a svalenými plechovými ploty. Tma smazala poslední zbytky barev, kterých tu je i ve dne poskrovnu. Pouze měsíc ukazuje svou zkrvavenou tvář, kterou se snaží ukrýt za propadlé střechy polozbořených domků a osamělé pokroucené stromy. Posouvám svůj mikrosvět po špatné silnici a tma za mnou i přede mnou vymazala realitu. Cesta se zdá beze smyslu, konce a začátku. Spadané listí, které v barevných variacích ve dne vesele víří za autem, se změnilo na zlověstné tmavé a slizké šupiny leklých ryb, které se snaží miliony svých malých ulepených ruček chytit vozu a šířit svou zlověstnost dál do světa...
Jooo... zimní čas je opět tady. Bohužel.
(s drobnou úpravou vykradeno od B.K.)